Cestovatelské články

Benátky

BENÁTKY nejen na vaporetu

Kdo by někdy nechtěl navštívit Benátky
- toto romantické 300 tisícové centrum severoitalského kraje Veneto. Tu a tam je registrujeme na obálkách časopisů, v reklamních spotech, v romantických, kriminálních i historických filmech, ve vyprávění kamarádů... Benátky město lásky - to není pouze náměstí a bazilika svatého Marka, gondoly+jejich majitelé a nebo třeba Dóžecí palác, jak by se nějakému nezkušenému turistovi na první pohled mohlo zdát. Benátky jsou mnohem více, jenom to chce trochu více času na jejich prozkoumání.
Tato exkurze se nabízí v rámci nějakého poznávacího zájezdu, ten věnuje městu sice celý den, během kterého se ovšem rozhodně nestíhá vše co třeba (osobní zkušenost z roku 1990). Další variantou návštěvy tohoto ostrovního města je například prodloužený víkend - 72 hodin je sice také celkem fofr, ale při plném nasazení˘ odjíždíte alespoň částečně přesvědčeni, že již o městu na laguně alespoň trochu něco víte, a to nejen o jeho aktuální současnosti, ale také o pestré nejen námořní historii.
Prodloužený víkend v mnoha evropských městech a také ve Venice, jak se tato námořnická velmoc v italštině nazývá, nabízí v současné době množství cestovních kanceláří, mj. Student Agency a to včetně relativně levného ubytování - 35 euro na osobu a noc. Letadlo přistane na italské pevnině - v benátské městské části Mestre (ta má v současné době třikrát více obyvatel než historické ostrovní Benátky "Centro Storico" - obě města si tak po cca 80 letech skoro přesně vyměnila poměry početních stavů obyvatelstva) na letišti Marco Polo, odkud až na náměstí Piazale Roma jezdí každou půlhodinku autobus č. 5 (přibližně stejně tak dlouhý a prostorný jako našepražská letištní stodevatenáctka). Shodou okolností 72 hodinová permanentka na tento autobus plus na vaporeto stojí přiměřených 22 euro (pro porovnání jednotlivá jízda vás přijde na 3,5 eura, 24 hodinový lístek potom 10,50 euro). Další variantou jak se dostat z letiště směrem na lagunu je plavba lodí společnosti Alilaguna, jedna cesta stojí ale docela dost - 10 euro, plavby si ovšem v nejbližší budoucnosti užijete docela dost a tak radíme tedy nejen z finančních důvodů berte autobus.
Dojet do Benátek lze ovšem samozřejmě i autem a na „blind“ (ubytování si jistě seženete na místě, ale protože „Benátky ubytovací“ nepatří právě mezi levná města, trochu se přitom možná projdete, než nějaký hotel s přijatelnou cenou najdete). Pozor ovšem - parkovací kapacita garáží, na které budete odkázáni hned po přejetí mostu spojujícího Benátky s pevninou je omezená - v Benátkách se totiž autem nejezdí. Potěšující zpráva také pro vás železničáře - do Benátek se dá přijet po tom samém asi 3 – 4 km dlouhém mostě „Ponte della Libertá“ postaveném v polovině 19. století i vlakem s výstupem na "Stazione Ferrovia Santa Lucia" (no ono to bylo vlastně naopak napřed byl most železniční a k němu se až po roce 1930 přidal ten automobilový). Místní železniční doprava není zas tak drahá, jak by se dalo očekávat - např. cesta ze 164 km vzdálené Brescie, jejíž návštěvu, pokud již budete na severu Itálie delší dobu, rozhodně doporučujeme, vás vyjde na pouhých 8,99 eura. Na severu Itálie, ještě trochu dále se nachází i Miláno - město módy… trochu blíže Verona - Shakespearovo město lásky, kde jistě po chvíli snažení najdete dům proslavený z jeho hry Romeo a Julie. A ještě jedna úvodní rada: určitě si kupte dobrou mapu např. tu od vydavatství freytag & berndt, více informací na www.freytagberndt.com a nebo jinou...bez mapy je benátská orientace někdy poměrně komplikovaná.

Byli to Ventové,
kdo Benátky v roce 452 založili a také po nich město dostalo svoje jméno. Motivem pro vytvoření "města na laguně" (tento název nejlépe pochopíte, při pohledu z letadla, když budete přistávat, ostatně i záliv nese jméno "Laguna Véneta") byl únik od pronásledování na pevnině. A tak můžeme být vlastně zpočátku Hunům a následně Gótům a Frankům vděčni za intenzivní útlak, díky němuž vzniklo toto pravděpodobně neopakovatelné originální architektonické dílo.
Prvního dóžete měly údajně Benátky v roce 679 ale až kolem roku 810, který bývá také někdy označován za rok založení Benátek, se sídlo vlády přestěhovalo na Rialto, dodnes hodně turisticky známé benátské místo a to díky zajímavému mostu. Nedlouho poté Benátčané uloupili v Alexandrii ostatky evangelisty sv. Marka a přivezli je s sebou na Rialto - Marek se takto stal novým patronem města namísto sv. Teodora. Benátky se poměrně rychle zformovaly v městský stát a jejich obyvatelé - čiperní námořníci a obchodníci sehráli ve vývoji nejen Evropy významnou roli. Ovlivňovali život v nedaleké Dalmácii, kterou si podmanili na přelomu tisíciletí 999-1001, ale současně se v této době také postupně začínali zbavovat závislosti na Byzanci. V průběhu 11. století potom Benátky rozšiřovaly svůj vliv a obsazovaly dočasně či nastálo důležité přístavy jakými byly Zadar, Split nebo Dubrovník.
Na počátku 13. století se benátské vojsko účastnilo čtvrté křižácké výpravy, při níž byla obsazena Konstantinopol. Válečná kořist byla pěkná - do sféry benátského vlivu se dostala území na Balkáně, ale hlavně se jim podařilo prosadit se ve Středomoří - kromě citovaného Jadranu i v Řecku a to nejen pevnině, ale i na ostrovech, a tak kupříkladu benátskou přítomnost na severozápadě Kréty dodnes připomíná do dnešních dnů funkční přístav Chania. Město pod vládou Benátčanů v letech 1292-1645 neslo jméno "La Canea". Benátskou nadvládu do současnosti připomíná několik pamětihodností, tou asi nejvýznamnější je pravděpodobně "Chrám sv. Františka" (Ajios Franjistos), ve kterém je umístěno archeologické muzeum. Na břehu moře potom narazíte na Vnější přístav sousedící s benátským arzenálem vybudovaným kolem roku 1600 - vidíme, že jim nestačil ten u nich doma.
Přes 100let se vyskytovali Benátčané ve válce s další významnou námořní velmocí - Janovem (ten se zaměřil hlavně na Černomořská území) 1256-1379, až nakonec zvítězily. Roku 1489 byl asi tak na jedno století Benátkám postoupen i Kypr, než jej v roce 1571 obsadili Turci. Benátky - město na kůlech, pocházejících údajně především z již zmiňované dnes chorvatské Dalmácie až do 16. století patřilo mezi dominantní světové obchodní mocnosti, kdy do značné míry kontrolovaly obchod mezi Evropou a Orientem a až porážka od Napoleona na přelomu 18. a 19. století způsobila pod- statné oslabení jejich vlivu.
Mezi nejvýznamnější benátské obchodníky patřil Marco Polo, který ve druhé polovině 13. století proslul dalekými a dlouhými (strávil na dvoře vládce mongolské říše Kublajchána celých 17 let - od r. 1275 do r. 1292) výpravami a to až na území dnešní Číny. Na zpáteční cestě byl v roce 1298 při námořní bitvě mezi Janovem a Benátkami zajat u ostrova Korčula. Přes rok byl vězněn, ale jak již se správně říká "všechno špatné je pro něco dobré", dobu věznění využil pro napsání první verze svých cestopisů, které měly pro svou dobu vysokou dokumentární hodnotu - nikdo před ním ani dlouho po něm tak podrobně nevylíčil takové množství míst, nacházejících se hlavně na území dnešní Číny, ale i Barmy, Cejlonu a Iráku - tedy zemí, které poznal po cestě domů. Od roku 1815 se Benátky staly součástí rakouského království lombardsko-benátského a od roku 1866 tvoří součást Italského království.

Voda je život, ale i živel
Historie ovšem v Benátkách zůstala do dnešních dnů a s ní i 118 ostrůvků, 150 kanálů, přes které je postaveno přibližně 430 mostů a můstků. To, že udržet to všechno pohromadě není nic jednoduchého se budete moci přesvědčit takřka na každém kroku. Neustálá izolační péče je v Benátkách prostě nezbytná.
Na kanálech ale každým dnem probíhají i jiné intenzivní práce než jakými je vysušování a izolování. Na lodi esemeskující Benátčané nejsou ničím neobvyklým - viz foto www.euro.26.cz/cestovatelské články˘. Voda, která na jednu stranu umožňuje takřka veškerý městský pohyb, je na druhou stranu opravdu všude a její obrovská síla v podobě všudypřítomné eroze vytváří Benátčanům neustále vrásky na čele. Na některých opuštěných domech můžete názorně pozorovat skutečnost, co by se s Benátkami dělo, kdyby se o ně něco déle než malou chvíli nikdo nestaral. Prozatím posledním velkým varováním byla povodeň z listopadu roku 1966, která poškodila množství benátských staveb. Tato velká voda na druhou stranu obrátila na Benátky pozornost mezinárodních kulturních institucí.

Lodní doprava aneb vaporetem po kanálech
Největší i nejznámější benátský, cca 3800 metrů dlouhý, kanál se jmenuje celkem logicky "Canal Grande". Jeho břehy lemuje na 300 paláců, vznosných domů a kostelů. Projet po něm se můžete třeba na benátské specialitě - gondole, ale za 80 euro na půl hodiny a tak bude možná lepší vzít za vděk vaporetem - dopravním člunem - místním mhd prostředkem - benátským autobusem, tramvají i trolejbusem v jednom. V Benátkách, jak již jsme naťukli, totiž nejezdí auta a tak nejenže si po dobu návštěvy odpočinete od nadměrného hluku a smradu, ale dozajista se díky této skutečnosti setkáte s mnohými do té doby neviděnými věcmi. Lodě tady využívá nejen již citovaný místní ostrovní dopravní podnik, ale i taxikáři, potravinoví zásobovači místních restaurací, obchodů a hotelů, popeláři, expresní zásilkové služby TNT, DHL, UPS, policisté, ale i všichni místní obyvatelé, kteří si potřebují něco někde třeba o čtyři kanály dále rychle zařídit. Je zajímavé pozorovat, jak obratně se sobě všechna plavidla umějí vyhnout, jak si dávají přesnost i jak na malém prostoru eliminují vaporetové vlny.
Vaporeto je opravdu "něco", bez něj by Benátky dnes mohly jen těžko fungovat - mají ho tady mnoho linek, spojuje všechna místa, která se spojit dají - jezdí nejen po kanálu Grande, kanálu Sv. Marka, kanálu S. Chiara…, ale odveze vás i na všechny ostrovy mj. Giudecca, S. Giórgio Magiorre, milovníky "plážení" i na Lido, samozřejmě, že i na ty další - S. Michele, Murano, Burano, Torcello. Pokud po chvíli proniknete do systému jízdních řádů, což není opravdu nijak obtížné, budete se po městě i jeho mořském okolí pohybovat velice jednoduše. Někdy se sice nevyhnete zvýšenému množství spolucestujících a to hlavě na kanálu Grande a na sousedním Markově, a tak pokud chcete právě sem, uděláte dobře, když si přivstanete - viz dále. Pokud vyjedete z centrální zóny - linky se uvolní a dokonce si i sednete. Jízda na přídi - co si více přát? O vaporetu si ostatně ještě něco nejednou přečtete.

Sv. Marek a Sv. Petr
Přes Velký kanál se klenou tři velké mosty, ten nejznámější se jmenuje "Ponte di Rialto". Vaporetem dojedete i na nejslavnější již vzpomínané náměstí sv. Marka, které se vyznačuje nejen množ- stvím restaurací a holubů, ale i každoroční přítomností moře v těchto místech. Navštívit stejnojmennou Baziliku postavenou v byzantském slohu by patřilo asi k dobrým mravům cestovatele, nebýt obrovské fronty stejně smýšlejících. Také na výhled z 99 m vysoké věže sv. Marka se dlouho stojí, výhled seshora je prý dokonce pro benátskou orientaci lepší než se dívat do mapy města - nemohu potvrdit, skoro nekončící řadaturistů a velké teplo mě odradily. Škoda, podobné pocity mívám třeba na Karlově mostě nebo na barcelonské pěší turistické zóně "La Rambla" - místa jsou to objektivně úžasná, ale jejich návštěvu je lépe si naplánovat třeba na brzké ráno nebo pozdní večer. To klidnější východní část Benátek je po celý den takřka liduprázdná a přitom se zde nachází nejedna neméně významná pamětihodnost. Jednou z nich je "Museo Storico Navale" neboli Námořní museum, mají otevřeno sice jenom dopoledne, ale kam jinam zajít než do Námořního muzea města, které díky své námořní historii ovlivňovalo po dlouhá staletí světové dějiny. Muzeum zřídila benátská vláda na konci 17. století a i dnes si tam můžete prohlédnout modely lodí, které se v Benátkách stavěly. Konkrétně se galéry konstruovaly v "Arzenálu" a to - od počátku 12. století až do 20. století. Dnes je tato pamětihodnost hlídaná armádou a tedy stále jen minimálně přístupná veřejnosti…. a že by bylo co ukazovat. Ještě východněji leží, tedy spíše stojí pravděpodobně také na původních kůlech ostrov Svatého Petra - "Ísola di San Pietro" a na něm katedrála dokonce starší než je ta Markova - "Catedrale San Pietro di Castello" (Castelo 72, 30122 Venezia), která byla právě před Markovou bazilikou až do roku 1451 sídlem benátského biskupa a do roku 1807 zde pobýval benátský patriarcha. Z uvedeného je dobře patrno oddělění světského a církevního života v Benátkách. Zatímco dóže sídlil v centru města v Dóžecím paláci (i tam byla fronta), církevní představitelé tak trochu na “periferii”. Původní kostel San Pietro postavený již v 8. století byl v průběhu doby často přestavován. Hezká je jeho zvonice, oltář z poloviny 17. století a samozřejmě plátna motivovaná biblickými motivy.
V době horkého léta, kdy sluníčko opravdu hřeje, a kdy po centrálních Benátkách pobíhají desetitisíce propocených turistů, působí posezení na lavičce v parku před historickým svatostánkem a studium benátské historie opravdu báječně odpočinkově.

Benátky muzejní
Je logické, že tak významný historický subjekt jakým Benátky byly měl i svoje slavné kulturní osobnosti a nejen samé námořníky˘. Mezi nejznámější patřil jednoznačně malíř Tizian a "jeho galerie" - "Basilica S. Maria gloriosa dei Frari" - jedná se o řeholní františkánský gotický kostel stavěný od 13. do 15. století. Na hlavním oltáři sto metrů dlouhého kostela je vystaveno jedno z jeho nejznámějších děl "Nanebevzetí Panny Marie" - "Palla Dell´Assunta" z r. 1518. Kromě úchvatných mistrových děl, budete mít ale možnost v bazilice spatřit díla i dalších významných benátských malířů a sochařů (např. Belini a Canova). Čiperní pozorovatelé jistě odhalí romantický výhled ze "Sala del Capitolo" na sousední klášterní dvůr bývalého konventu "Dei Frari San Rocco". Vstupné ve výši 2,50 eura jde na veškeré opravy kulturní památky. Bazilika ale není pouze něco jako Tizianova galerie, ale i místo jeho spočinutí - mramorové mauzoleum spatříte hned po vstupu do kostela po své pravé ruce.
Asi největší sbírku benátského malířství 14. - 18. století najdete v muzejním objektu "Galerie dell´Accademia" - nachází se blízko podobně se jmenujícího mostu (je to jeden z těch tří největších a samozřejmě tady má svojí zastávku naše vaporeto). Můžeme-li radit, vyšetřete si na jeho náročnou prohlídku dostatek času, tři hodinky by mohli stačit˘. Ve 24 sálech si opravdu vyberete, co si oko ráčí. Začnete v prvním sále u Paola Veneziana, který tvořil v pol. 14. století. Dalšími slavnými benátskými malíři byli G. Belini (1430-1516), který se proslavil hlavně kresbami madon. Také Tizian je tu reprezentován např. obrazem "Jan Křtitel" a nebo další Paolo - Veronese. V sále 20. najdeme obrazy věnované legendě o Sv. Kříži, které nám mj. ukazují, jak se Benátky za uplynulých 500 let skoro vůbec nezměnily (chybí akorát tehdy ještě nestojící Hodinová věž). Vstup 6,5 eura, sleva pro euro26studenty možná.
Muzeí je v Benátkách samozřejmě více a záleží jen na vás jakým směrem jste nasměrováni - mohutnou sbírku moderního umění shromáždila "Guggenheim Collection" v Benátkách Peggy Guggenheimová, která v Benátkách prožila 30 let a zemřela oplakávána širokou veřejností v roce 1979. Muzeum se nachází několik minut pěšky od Akademické galerie. V Benátkách najdete i archeologické, židovské (viz další kapitolka) nebo orientální muzeum. Sběratele pestrých historických artefaktů určitě nadchne "Museo Correr", které jeho majitel Theodor Correr odkázal městu.
Napište nám jaké muzeum jste v Benátkách ještě objevili a které vás zaujalo a samozřejmě jestli jste při jeho návštěvě uplatnili slevu na Studentskou nebo "klasickou" Kartu mládeže EURO<26. Krom slevy v Academii a další třicetiprocentní v muzeu "Scuola Grande di San Rocco" (najdete ji hned vedle Basiliky Frari), kde můžete obdivovat mj. díla Tintoretta, jsme my jinou nenašli, ale nebyli jsme také všude. Slevy tu moc neposkytují a to pravděpodobně z výše uvedeného důvodu - zpětného toku všech peněz do oprav objektů, nicméně možná jsou někde ke studentům vlídní.

Židovská čtvrť je opravdu židovská
V každém průvodci vás navedou na sever města, do historické židovské čtvrtě, které tady říkají "Ghetto". Dostanete se do něj přes most "Ponte D. Guglie" a když se dáte doleva již na počátku "Fondamenta di Cannarégio" začnete potkávat jejich obyvatele. Mají tady svoje restaurace a když zajdete hlouběji do čtvrti narazíte i na "Sinagoga - Scuola Spagnola" a také na "Nuovo Sinagoghe" v jejíž rámci se nachází Hebrejské muzeum "Museo Hebráico". Nejstarší dochovanou benátskou synagogou je ovšem "Scuola Tedesca" 1528-29, kterou vybudovali zdejší Němci.
Je to tady milé klidné a nedaleké kanály "Rio della Misericórdia" a nebo "Rio della Sensa" jsou naprosto dokonalé - lidí málo, tu a tam kotví čluny, opečovávané domy - co dodat, tohle jsou také Benátky.
Evropské zlé židovské časy ovšem dolehly i do Benátek na místní Židy, konkrétně na přelomu 15. a 16. století. Počínaje rokem 1516 se každý večer začala zavírat brána vedoucí do židovské čtvrti a tak paradoxně v nábožensky tolerantních Benátkách vzniklo první židovské ghetto na světě.

Murano - sklo a dobré víno
Rozhodně doporučujeme výlety, nabízí se lehnout si na pláž Lida a nebo plavba vaporetem na ostrovy Murano a nebo trochu vzdálenější Burano. Murano - pětiostrov, kde se v místní sklárně dodnes vyrábí sklo (v 16. století bylo údajně sklářským světo- vým městem číslo jedna) nejdete na mapě na severo- východ od hlavního benátského ostrova. Sklárnu najdete jednoduše i koupit si je opravdu co a nejde jenom o cetky. Já šachista si například koupil bílého tedy průhledného a černého pěcha. Mají tady, ale pěkné barevné talířky, misky, náramky, náušnice… Na sklo tady narazíte na každém kroku, takřka v každém obchodě. Průvodcem dějinami výroby muránského skla se vám může stát "Museo Vetrario".
Velice mě pobavilo setkání s výpravou českých dětí, z jejichž hloučku, když jsme se potkali na jednom z muranských můstků, ke mně dolehla věta "Paní učitelko, kde si můžeme koupit něco k jídlu, tady snad to sklo i ž..ou tedy jedí" - celkem trefné, ani já jsem již chleba toho dne nesehnal. Na druhou stranu jsem na Muranu konečně narazil na obyčejný bar na Fondamenta dei Vetrai 69, se jménem “Osteria al cacciotori”, kde bylo možno si dát něco malého na chuť a ochutnat dobré červené suché víno za přijatelnou cenu 0,80 eura/1 dcl.

Celková atmosféra Murana není zdaleka tak hektická,není tady tolik turistů a i ceny se zdály být přátelštější. To, že Murano spoluvytváří dějiny Benátek svědčí mj.kostel "S. Maria e S. Donato" postavený původněv byzantském slohu již v 7. století. Na prohlídku celého ostrůvku při nedostatku času celkem postačí půlden.

Alou na Burano
Na Buranu jsem nebyl - chyba. Čas jako by se tam prý zastavil v 19. století. Rybářský ostrov se zachovalou tradicí paličkovaných krajek a pestře vybarvené fasády domů - no to musí být určitě ono. Určitě tam jeďte hned první den a ne jako já - plánoval jsem Burano na den poslední a ejhle, nějak se mi do programu již nevešlo. Budeme velmi rádi, když nám napíšete jaké to tam je˘. Jezdí tam alespoň podle nám dostupných pramenů vaporeto s číslem dvanáct.

Ísola di S. Michele
Na tomto ostrůvku, na kterém mají svoji stanici vaporeta č. 41 a 42 se nachází benátský hřbitov. Určitě je zajímavé prohlédnout si městské cimitero (využívané od počátku 19. století) - mohutné náhrobky z bílého mramoru, historickou část hřbitova z minulých století (jsou tady pohřbeni i cizinci mj. co se mi vybavuje ruský obchodník, norský státní zmocněnec), velké rodinné hrobky - jednu bohužel v dost politováníhodném stavu. Na ostrově se nachází také Klášter Sv. Michala (založený v r. 1212) těsně sousedící s mořem. Přes informace, že již klášter neslouží svým původním účelům, které jsem se dočetl v některých průvodcích, mám dojem, díky tabulce s klíči, kterou jsem měl možnost vidět ve vrátnici objektu, že klášter žije i nadále svým životem. Za pomoci dotace Evropské unie proběhla na počátku 21. století oprava hráze částečně obklopující klášter, peníze ale asi došly a dalšímu podmáčení dnes brání obří železné ohrady, zapuštěné do moře. Také na mnoha dalších místech v Benátkách se setkáte s podobnými obrannými valy. Pravděpodobně na penězích záleží v jakém časovém horizontu jsou a budou časem nahrazovány odolným opraveným molem.

Přejme Benátkám, aby se těch ochraňujících peněz sehnalo co nejvíce, neboť by to byla škoda, kdyby Benátky nebyly.