Cestovatelské články

Baskicko

Baskicko – bohatá historie i současnost

Je jednou ze španělských autonomních oblastí (mimochodem tou nejmenší). Země s bohatou historií a občas trochu neklidnou současností. Baskové, tito houževnatí obyvatelé zdejších území ji nazývají ve svém národním jazyce (baskičtině) - Euskadi. Na celkové ploše 7.261 km 2 zde žilo koncem roku 1996 2.130.783 obyvatel.

Pobřeží Baskicka (Costa Vasca - celkově měří 197 km), této křižovatky severního Španělska na rozdíl od našimi turisty častěji navštěvovaných přímořských oblastí Costa Brava (Báječné pobřeží - Katalánsko), Costa Dorada (Zlaté pobřeží - okolí Valencie), Costa Blanca (Bílé pobřeží - okolí Alicante), Costa del Sol, Costa Azul (Slunečné a Modré pobřeží - Andalusie) omývá Atlantský oceán. Tento fakt by mohl nasvědčovat tomu, že zdejší teploty nejsou příliš nakloněny letním radovánkám. Opak je však pravdou. Průměrná roční teplota zde dosahuje 14,3 stupně Celsia (nejnižší je v únoru - 5 stupňů, naopak nejvyšší v červenci - 22 stupňů) a tak se zimy bát nemusíte.

Dalo by se říci, že v Baskicku najdete "skoro všechno pro skoro všechny", jak rádi tvrdí místní obyvatelé. První co vás zaujme, je téměř panenská příroda. Baskové velice úzkostlivě pečují o své životní prostředí, které je jejich velkou chloubou. Ostatně celkem 11 přírodních parků (některé z nich jsou prozatím ve fázi vyhlášení), které pokrývají přibližně 25 % rozlohy celého Baskicka, jsou toho zářným důkazem. V Baskicku najdete mimořádné pláže s množstvím zátok, kde se dá plavat, chytat ryby, jezdit na jachtě nebo na surfu. Vnitrozemí je mírně pahorkaté často porostlé lesy. Nacházejí se tam ovšem i krásné hory vhodné pro lyžování a pěší turistiku, ty strmější jsou pak určené horolezcům (nejvyšší hora měří 1600 m). Krásná jsou i baskická údolí, zelená a šťavnatá se svěžími pastvinami a pasoucími se stády dobytka. Ze zemědělských plodin se v Baskicku pěstuje hlavně obilí a víno. V krátkosti by se dalo říct, že příroda byla k Baskům štědrá a velkorysá a oni se s ní na oplátku naučili zacházet tak, jak se patří. Baskicko je také oblastí bohatou na kulturní památky - nachází se zde množství paláců, kostelů, muzeí (podrobněji dále). Najdete tu ovšem i místa, kde jako by se zastavil čas. Patří mezi ně ztracené vesnice se svými malebnými šlechtickými usedlostmi obklopenými široko daleko jenom poli a loukami. Nebo také osamělé poustevny ukryté v lesích, polích, na horách, ale i přímo na pobřeží moře, které občas poslouží skromným turistům k odpočinku a nebo k přenocování.

Se svým sousedem Navarrou nemá Baskicko pouze takřka shodnou geografickou polohu (společná východní hranice), do jisté míry propletenou historii, ale i podobný jazyk - baskičtinu (el euskara), kterou i v dalších oblastech po obou stranách západní části španělsko-francouzské hranice mluví dodnes přibližně 2,5 milionu lidí. Pro zajímavost baskičtina je jediným neindoevropským jazykem používaným v "západní" Evropě a na území dnešního Baskicka se jím mluvilo dříve než španělsky, popř. francouzsky. Je příbuzná s kavkazskými jazyky a navazuje na starou iberštinu. Jenom částečně se během svého vývoje nechala ovlivnit (gramaticky i lexikálně) latinou. Na děti se tu ve většině rodin (opět hlavně na severu) mluví od malička oběma jazyky. Pro dorozumění se s dospělým Baskem vám ale pro začátek budou stačit základy španělštiny popř. angličtiny nebo francouzštiny.

Euskadi se geograficky dělí na tři kraje - Guipúzcoa, sousední kraj Vizcaya (Bizkaia) a jižně od obou ležící Alava (Araba). Guipúzcoa (1.813 km 2) je vstupní branou do Baskicka (myšleno směrem z Francie). Hlavním městem je Donostia neboli San Sebastián (184 tis.), nejčastější turistická zastávka Baskicka. Nachází se zde překrásné čisté pláže s jemným pískem patřící bez nadsázky k nejkrásnějším v celém Španělsku. Půvab města umocňuje i jeho příhodná poloha na úpatí hory Urgull v malebné zátoce na pobřeží již vzpomínaného Atlantského oceánu. Mnozí z vás asi vědí, že se zde každoročně koná známý mezinárodní filmový festival (na filmová představení dostanete s Kartou mládeže 25 % slevu. San Sebastián je zajímavý také tím, že zde žije díky geografické poloze nejvyšší procento "čistokrevných" Basků. S Kartou mládeže můžete zajít do Městského muzea (Museo de Municipal), které sídlí v klášteru sv. Telmy (založený 1551), do zdejšího Akvária (Acuario) nebo Námořního muzea (Museo Naval). Obě poslední se nacházejí v Námořním paláci (Palacio del Mar). Chcete-li se stát účastníky patrně nejhlučnější baskické fiesty, musíte zajet do města Irun (leží SV od San Sebastinu). 30. června se zde na náměstí San Juan slaví přehlídka válečníků neboli "Alarde de San Marcial" - fiesta, připomínající množství vítězných bitev Iruňanů vedených proti nedalekému sousedovi - Francii (hranice jsou vzdáleny cca 7 km). Tisíce místních obyvatel se tohoto dne převlékne do uniforem, na hlavu nasadí červenou čepici a opět se po celý tento den řídí povely svého generála.

Každá oblast má svoji patronku, ta z Guipúzcoi se uctívá ve svatyni "Santuario de Arantzazu" - architektonicky pozoruhodné stavbě, na jejíž výstavbě se kromě architektů podíleli i sochaři. Tato svatyně se nachází v pohoří Sierra de Aizkorri 10 km od městečka Oňati (leží blízko hranic s Alavou SV od Vitorie). Druhým krajem je Vizcaya - Bizkaia (2 217 km 2, 1,2 mil. obyvatel). Oblast odvozuje svůj název od hraběte "de Bizkaia", který se ve 12. století přičinil o rozkvět, sjednocení a částečnou nezávislost zdejších území na centrální Kastilii. Největším zdejším městem, obklopeným a krytým okolními horami, je Bilbao (450 tis.). Jeho patronkou (zároveň také celé Bizakaie) je la Virgen de Begoňa, které je také zasvěcena stejnojmenná gotická basilika z 16. století tyčící se na jednom z kopců největšího baskického města. Této duchovní matce je také věnovaná jedna ze zdejších fiest, která se každoročně slaví 15. srpna.

Především v první polovině 20. století bylo město hlavním obchodním, ekonomickým a finančním centrem celého Španělska (dokud od něj tuto roli nepřevzal Madrid). Zdánlivý ústup ze slávy ovšem neznamená, že by se nějakým způsobem profil tohoto města změnil. I nadále je to centrum obchodu, kultury a dopravy. Jako v jediném baskickém městě a v pořadí čtvrtém ve Španělsku (po Madridu, Barceloně a Valencii) mají v Bilbau od roku 1995 také metro (celkem 3 trasy, další jsou ve výstavbě). Ve městě mají i lanovku. Kopec, po kterém se šplhá, se jmenuje Artxanda a z jeho vrcholu se naskýtá krásný rozhled na celé město. Zároveň slouží celá tato oblast malým i velkým obyvatelům Bilbaa jako místo procházek a relaxace od každodenního zrychleného tempa života.

Bilbo (jak zní název tohoto města v baskičtině) je zároveň i významným říčním i mořským přístavem. Na jeho rozvoj, jakož i na ekonomický vzestup celé oblasti měl pozitivní vliv hlavně export baskického železa. Na posledních kilometrech pravého břehu řeky Nervión byla vybudována kotviště pro množství lodí a lodiček. Na tomto úseku řeky je také krásně patrný příliv a odliv, hojně využívaný méně majetnými ke sběru ryb.

Chcete-li spatřit unikátní, speciální, závěsný, pohyblivý, první most tohoto druhu na světě, zajeďte se podívat na "Puente Colgante de Portugalete". Od centra města je vzdálen 15 minut metrem (autem) a nebo 25 minut autobusem. Pokud se budete chtít nechat převézt na druhou stranu, počítejte s chvilkou zdržení - kapacita tohoto vzdušného trajektu je samozřejmě omezena. Za malé zdržení však toto zajímavé překonání řeky určitě stojí.

Také v Bilbau lze využít vaši Kartu mládeže: do Baskického muzea (Museo Vasco), ve kterém sídlí společně muzeum archeologické, etnografické a historické, máte vstup s Kartou mládeže úplně zdarma. Budete-li v Bilbau delší dobu můžete se zajít podívat do "Teatro Arriaga" nacházejícího se v těsné blízkosti mostu "Puente del Arenal". Toto divadlo bylo postaveno koncem 19. století po vzoru Pařížské opery. Při rezervaci dva a více dní předem dostanete s KM slevu ve výši 50 %. Stejně vysokou slevu dostanete ve třech zdejších kinech s tou podmínkou, že je navštívíte v pondělí, úterý nebo čtvrtek. Bilbao je také stánkem moderního umění, čehož dokladem je osobité "Museo Gugenheim" postavené jako originální gigantické sochařské dílo z titanu, kamene a skla.

Ale Vizcaya není jenom Bilbao. Za poznání určitě stojí největší přírodní park "Reserva de Biosfera de Urdaibai" - od roku 1984 pod patronací UNESCO (začíná asi 25 km od Bilbaa směrem na San Sebastián). Na jejím území mimo jiné ústí do moře řeka Mundaka, jak se podle zdejšího městečka jmenuje posledních 10 km řeky Oka. Tato nádherná krajina se zelenomodrou vodou je rájem pro zdejší floru, důležitým hnízdištěm ptáků a zároveň také vyhledávaným místem turistů z celého světa.

Na území tohoto parku se nachází i městečko národní důležitosti Gernika - Lumo. Letos uplynulo přesně 60 let od německé likvidace tohoto odbojného centra, které bylo symbolem nezávislosti místních lidí na diktátoru Francovi. Dnes je známé hlavně svým pestrým trhem se zemědělskými produkty výborné kvality (probíhá každé pondělí, mimořádný slavnostní charakter pak má každým rokem poslední pondělí v říjnu) a také 60 let starým stromem "Gernika", který je památkou a symbolem národní hrdosti, houževnatosti a pýchy (viz obrázek).

Další zajímavostí parku je tzv. "Bosque - les - de Oma" (nachází se nedaleko vesnice Kortezubi). Jedná se o umělecké dílo malíře Augustina Ibarroly hledajícího nový vztah mezi uměním a přírodou. Ten za tímto účelem pomaloval stovku zdejších jehličnanů a vytvořil tak gigantické umělecké plátno, které určitě stojí za vidění. Pro většinu z vás bude jistě překvapením, že baskické předky měl i hrdina latinskoamerického národoosvobozeneckého hnutí Simón Bolivar (1783-1830). Mimochodem ve Venezuele, kde se jeho předci v 16.století usadili, byl po vítězství nad Španěly (1818) co by generál v roce 1819 zvolen za prezidenta. Jeho jméno pak nese dokonce i venezuelská měnová jednotka a sám pak nechybí ani na jedné zdejší minci. (Simón Bolivar pomohl ale i dalším jihoamerickým zemím - Kolumbii (1820) a Hornímu Peru (1825), které si na jeho počest změnilo svůj původní název na Bolívii. Chcete-li se o této zajímavé historické osobnosti dozvědět něco více, máte možnost ve městečku "La Puebla de Bolibar". Na náměstí tam najdete jeho sochu, a i po něm se jmenující muzeum.

Třetí kraj Alava - Araba (2 811 km²) se vyznačuje hlavně poměrně malým počtem obyvatel (nejmenší hustota ze všech tří oblastí) a rozmanitou přírodou. Největším městem je Vitoria-Gasteiz (214 tis.) historické a zároveň moderní administrativní centrum oblasti. Od roku 1980 se také stalo hlavním městem celého Baskicka. V nově vybudovaném komplexu staveb v jedné z okrajových čtvrtí Vitorie sídlí baskická vláda - "Eusko Jaurlaritza" ("Gobierno Vasco"), jejíž kulturní ministerstvo se mj. stará i o Kartu mládeže (Gazte-Txartela, Carnet Joven). Ve městě sídlí společně s vládou samo sebou i baskický parlament.

Toto neobyčejné město bylo založeno již koncem 12. století navarrským králem Sanchem VI. Moudrým. Vitoria má zachovalé historické centrum, čehož názorným dokladem je množství historických domů a paláců, které se v něm nacházejí. Za nejdůležitější je možno považovat Dům u provazu (Casa del Cordón) z 15. století, v němž našlo útočiště Muzeum nábytku, dále také Biskupský palác (Palacio episcopal) a nebo Dům u vrat (Casa del Portalón) - gotickou cihlovou stavbu, ve které si můžete prohlédnout Muzeum býčích zápasů a Památník bitvy u Vitorie připomínající slavné vítězství nad Francouzi v roce 1813. Ve městě se nachází také Archeologické muzeum a zbrojnice (Museo de Arqueología de Armería), které našlo útočiště opět v jednom z cihlových paláců z 15. století. Novější historií, folklórem a uměním provincie Álava se zabývá Provinční muzeum (Museo provincial). Zajímavostí určitě je i Muzeum hracích karet (Museo de Naipes Founier). V muzeu, které nese název svého zakladatele, si můžete mj. prohlédnout historické hrací karty z 15. století.

Hlavním vitorijským náměstím je Plaza Espaňa, které bylo postaveno koncem 18. století. Tím nejhezčím a zároveň srdcem Vitorie je "Plaza de la Virgen Blanca" neboli Náměstí Bílé Madony, na kterém se nachází památník vítězství nad Napoleonem (slavné vítězství - viz výše), který je symbolem španělské nezávislosti na Francii. Podle této patronky města se také jmenuje nejdůležitější vitorijská fiesta, která se koná každoročně od 4. do 6. srpna.

Také v Alavě existují přírodní parky, ten snad nejhezčí s názvem "Parque Natural de Valderejo" vyhlášený v roce 1992 tvoří část východní hranice Baskicka se sousední autonomní oblastí Castilla y Leon.

Nyní uvádíme několik zajímavostí, jejichž znalost se vám při pobytu v Baskicku může hodit:
* Velice zajímavý svým ztvárněním, ale hlavně svojí podstatou je baskický národní tanec "aurrescu". Jeho prostřednictvím se projevuje čest osobě (osobám) před kterými je tančen. Architektura. Také sochařství a malířství za posledních 100 let prodělalo neobvyklý rozmach. Přesvědčit se o tom můžete v muzeích všech třech hlavních (největších) měst.
* Také sport tvoří nedílnou součást života Basků - známé jsou atletické mítinky v San Sebastiánu. Atlético Bilbao a San Sebastián hrají první španělskou fotbalovou ligu (jedna ze čtyř nejkvalitnějších v Evropě). Mezi lidmi je velice oblíbená baskická pelota. Součástí fiest v jednotlivých baskických místech jsou soutěže siláků - jejich modifikací zde existuje velké množství. Mezi ty nejčastější patří : zvedání kvádrů někdy těžších než 300 kg, "dřevorubecké" sekání kmenů stromů pouze za pomoci sekery nebo tahání obřích kamenů párem volů.
* Z nápojů Baskové upřednostňují víno. To jejich bílé, růžové i červené z oblasti "Rioja Alavesa" (má podobné geoklimatické podmínky pro jeho pěstování jako sousední Rioja) - je jedno z nejlepších na světě. Pije se tu i pivo (0,2 l, 0,3 l). Na některých místech si ale můžete objednat opět baskickou specialitu (užívá se i v Navaře) tzv. "zurito", pro našince trochu neobvyklé malé pivo cca 0,05 l !
* Další baskickou specialitou jsou tzv. "sidrerías" neboli bary navštěvované převážně od ledna do května. Hlavním podávaným nápojem je tu tzv. "sidra" - obdoba našeho kalvadosu, anglického cideru nebo francouzského cidre. K tomuto nápoji ze zkvašených jablek Baskové podávají např. hovězí kotlety pečené na řeřavém uhlí s chlebem, tresku na paprice, treskovou tortillu, sýr.

* Mezi nejtypičtější baskická jídla patří:
1. "Bacalao al pil pil" - pikantně (česnek a pálivá paprika) připravená treska politá omáčkou barvy "amarillo".
2. "Txipirones en su tinta" sepie ve vlastní černomodré šťávě na pohled ne příliš vábné, jinak celkem chutné.
3."La menestra de verduras" - mnoho druhů čerstvé zeleniny (chřest, artyčok, hrách, růžičková kapusta, mrkev, boby) se obalí a uvaří, někdy se jí společně s kousky jehněčího.
4."Chuletón a la brasa" (typické pro sidrerie) - kotleta, těžší než 1 kg musí mít po upečení na řeřavém uhlí křupavou kůrku,zároveň však maso uvnitř zůstane křehké, měkké a štavnaté.
5. "Alubias con sacramentos" - vařené černé nebo červené fazole s jelitem nebo tvrdým kořeněným salámem.
6. "Pimientos del piquillo" - červené papriky pečené na řeřavém uhlí s omáčkou.
7. "Revuelto de perretxikos" - omeleta s houbami, které rostou v Baskicku během jara.

Míst, kde se můžete s těmito chutnými pokrmy setkat je velké množství. ary (opět musíme podotknout, že bar ve Španělsku je obdobou naší hospody a schází se v něm i ti méně majetní, atmosféra je tam velice příjemná), restaurace a vinárny (pro zámožnější).

Jestli chcete poznat místní obyvatele, musíte přijet a setkat se s nimi. Poznáte na vlastní kůži jací jsou obyvatelé Baskicka milí a otevření lidé.

Slevy na Kartu mládeže: pokud byste se do Baskicka vypravili a hledali ubytování, obraťte se před tím na nás, rádi vám ho se slevou na Kartu mládeže zajistíme. Nejzajímavější slevou (20 %), stejně jako v celém Španělsku, je ta na železnici u společností RENFE (podmínkou je minimální ujetá vzdálenost 100 km, 200 km při cestě tam i zpět) a FEVE (60 km a 120 km). U vlaků typu AVE a TALGO (dražší, pohodlnější) je sleva dokonce 25 %. Levněji - o 10 % můžete i nakupovat (vpodstatě cokoliv) nebo se koupat na dětský lístek v bazénu v San Sebastianu. 50 peset slevu dostanete také v sansebastianském kinu (z 350 Ptas na 300), divadlo Vitoria nabízí sleva 20%.