Cestovatelské články

Třeboň

Zlatá stoka Štěpánka Netolického - aneb Třeboň město nejen pro rybníkáře, ale i milovníky historie, kultury, lázeňství a v neposlední řadě dobrého piva

To, že máme dozajista krásnou zemi je pro každého známá věc. My jsme se v pokračování našich „Cestovatelských článků po České republice“ rozhodli trochu podrobněji se porozhlédnout po historické Třeboni.

Třeboň, toto desetitisícové malebné město najdete, jak jistě všichni víte v jižních Čechách ve výšce, a to možná ještě nevíte, 435 metrů nad mořem. Počátky města sahají do poloviny 12. stol., kdy na jedné ze stezek, procházející nehostinným bažinatým krajem, vznikla trhová osada. Celé rozlehlé jihočeské území dostal od krále výsluhou podnikavý Vítek z Prčic, první známý člen později rozvětveného rodu Vítkovců.
V polovině 13. stol. koupili toto území, zvané německy "Wittinegowe" (Vítkův luh), bratři Pelhřim a Ojíř, příslušníci pozdější landštejnské větve Vítkovců.
Z r. 1280 pochází již zpráva o existenci farního kostela ve „Vítkově luhu“ a kolem r. 1300 lze předpokládat jednoduché opevnění, posílené z vnější strany vodním příkopem. Městem byla osada nazývána od roku 1341, v době panování krále Karla IV.
V roce 1366 prodali páni z Landštejna Třeboň Rožmberkům a tehdy máme také prvně písemně doložen její český název, tak jak jej známe dodnes, a to podle toho, že místo vzniklo vytříbením/kácením lesa. Ihned po získání původního kláštera začali Rožmberkové budovat nový augustiniánský klášter s kostelem. Roku 1376 navíc Třeboň získala právo pyšnit se stejnými privilegii, jaká měla jinak pouze královská města. Petr a Jan z Rožmberka založili r. 1384 na nově vznikajícím předměstí v místech dnešního rybníka Svět špitál.
Na konci 14. stol. tvořily opevnění města jednoduché hradby s vodními příkopy, západní části potom dominoval hrádek. Toto opevnění spolu s bažinatým okolním terénem vytvářelo z města téměř nedobytnou pevnost o čemž se přesvědčili např. husité.
Růstu města prospělo také ustanovení cechu krejčovského (1481) a ševcovského (1484) a současně i nařízení krále Vladislava II., aby všichni formani jedoucí z Budějovic a Krumlova do Jindřichova Hradce jezdili pouze přes Třeboň (1480).
O tom, že Třeboň pod správou Rožmberků rozkvétala, svědčí do dnešních dnů kvetoucí pětilistá rožmberská růže se zlatým středem na stříbrném poli. Rožmberské růže najdete i na současném městském erbu, kdy se pěkně vyjímají mezi třeboňskými hradebními věžemi. Rožmberkové o město pečovali až do roku 1611 - posledním z nich byl Petr Vok (1539-1611 ve filmovém podání si jej možná pamatujete v podání Miloše Kopeckého, ale nutno poznamenat, že takové ztvárnění mu velmi křivdí, protože Petr Vok byl velmi vzdělaný a duchovně založený člověk, který se sice občas trochu napil, ale rozhodně kromě své manželky nežil ženskou společností). Do Třeboně přišel z Českého Krumlova a to v roce 1602, když byl nucen zámek v Č.K. kvůli velkým rodovým dluhům prodat císaři Rudolfu II. Habsburskému a strávil tady poslední, poměrně aktivní, desetiletí svého života. Petr Vok z Rožmberka zemřel 6. listopadu 1611 na zámku v Třeboni a jeho tělo bylo uloženo do rožmberské hrobky v klášteře Vyšší Brod, který Rožmberkové v roce 1259 založili.
Máte-li chvíli času, vypravte se s naším článkem na trochu historickou, trochu současnou, pro mnohé z vás doufejme možná i poučnou procházku po tomto útulném jihočeském malém velkém městě .

Náměstí v Třeboni je obklopeno měšťanskými domy s renesančními a barokními štíty a je logickým centrem městské památkové rezervace – celkem jich bylo vystavěno dvacet šest – 13 po každé straně. Nejvýznamnějším objektem je pravděpodobně stará radnice, z jejíž 31 metrů vysokého věžního ochozu je krásný výhled do okolní krajiny (dříve jako i jinde byl ochoz pracovním místem hlásného, který dával pozor na z okolí příchozí). Hned po kostelní věži je radnice, postavená na místě několika vyhořelých domů těsně po roce 1566, druhou nejvyšší dominantou města. Roku 1637 byla k radnici za přispění císaře Ferdinanda III., tehdejšího majitele panství, přistavěna výše zmíněná radniční věž. Díky svému historickému původu dostala po zásluze při prvním úředním číslování domů, které probíhalo z popudu Marie Terezie v roce 1770, pořadové číslo 1.
Pozoruhodným domem uprostřed severní strany náměstí je ten s čp. 89, má dosud zachované gotické prvky a renesanční klenby v přízemí. V tomto domě původně žil věhlasný rybníkář Štěpánek Netolický. Po požáru města v roce 1562 byl dům přestavěn, přesto je ve srovnání s ostatními měšťanskými domy stavebními úpravami nejméně dotčen. Historická hodnota a krása domu je ku prospěchu jeho současné funkci – je totiž od 80. let 20. století obřadní síní města Třeboně.

Východní stranu náměstí uzavírá Hradecká brána. Uprostřed náměstí stojí renesanční kamenná kašna, dílo kameníka Jordana. Do náměstí byla zasazena v roce 1569 a její desetiboká žulová nádrž byla přizdobena kruhovými reliéfy antických hlav. V roce 1609 nechala obec doprostřed kašny postavit ozdobný renesanční sloup s prstencem, jehož maskarony dodnes chrlí vodu mezi dole během letního období plovoucí ryby. Sloup je završen obeliskem. Vedle kašny stojí barokní Mariánský morový sloup, který je dílem českobudějovického kameníka Leopolda Hubera a vznikl na náklady měšťanů Jana a Alžběty Pilsových roku 1780. Sloupu dominuje socha Panny Marie na štíhlém jehlanu, jenž spočívá na masivním trojbokém podstavci se sochami sv. Josefa, sv. Vojtěcha a sv. Alžběty. Takové sloupy se stavěly v dobách morových epidemií.

Brány - do samotného centra Třeboně vedou tři hlavní cesty, které jsou lemovány neobyčejně mohutnými branami. Ze západu hlídá vstup do města nejmladší brána Budějovická (Sokolská ulice se někde v ní mění na Husovu). Byla vybudována v letech 1605 až 1611, tedy v době Petra Voka, proto, aby nahradila bránu Břilickou, která vedla z náměstí do dnešního parku. K zámku tak bylo možné připojit více, původně měšťanských, budov. Zde měl Petr Vok uloženu jednu z největších knihoven v tehdejší Evropě (přes 11 000 svazků). V celé západní hradbě se navíc táhne tzv. Dlouhá chodba, která spojovala zámek s kostelem tak, aby šlechta nemusela kvůli bohoslužbě vkročit do města. V kostele měla navíc vyhrazenou lóži na kůru, takže nemusela v případě zájmu ani přijít do bezprostředního styku s prostým lidem.
Na východní straně vás po přejití můstku přes Zlatou stoku přivítá brána Hradecká, jejíž jádro pochází z 20. let 16. století (1525-27), kdy se brána stala součástí zdokonalovaného městského opevnění (právě touto bránou vejdete do města, když pojedete do Třeboně vlakem a vystoupíte na zastávce Třeboň – lázně).
Na jihu města stojí gotická Svinenská brána, původně nazývaná Tmavá, v době svého vzniku tvořila součást vnitřního hradebního pásu. Má dodatečně přidané renesanční obloučkové štíty a sgrafitovou výzdobu. Bystrozrací z vás mohou rozpoznat mezi dvěma okny postavu Sv. Floriana – patrona hasičů.
Hned za ní je ještě jedna brána, Novohradská, která je součástí druhého hradebního pásu budovaného Štěpánkem Netolickým, a která vede na hráz rybníka Svět. Byla dobudována v 16. století. Vjezd do brány je ve tvaru gotického lomeného oblouku, přístup k ní je z obou stran omezen hradební zdí. Ještě počátkem 19. století od ní na hráz Světa vedl pouze dřevěný most na kamenných pilířích s padací lávkou. Další informace o těchto dvou branách se dozvíte dále v povídání o rybníkáři Štěpánku Netolickém.

Třeboňský zámek patří k těm větším u nás. Jeho dnešní renesanční podoba je dílem pro Rožmberky pracujících stavitelů (bylo to konkrétně pro Viléma z Rožmberka po požáru města v roce 1562, kdy byl poničený hrad na jeho příkaz postupně přestavován v renesanční zámek kolem čtvercového nádvoří), kteří jej vybudovali na místě dřívějšího gotického kamenného hrádku, zmiňovaného poprvé roku 1374. Svoje sídlo na počátku 17. století rozšiřoval ještě Vilémův mladší bratr Petr Vok. Za pobytu Petra Voka v Třeboni byl založen i zámecký park o celkové ploše 6 ha - v současné době přístupný pro veřejnost.
Po jeho smrti zdědili zámek Švamberkové, kterým byl jako sympatizantům stavovského povstání v roce 1621 zkonfiskován. Během třicetileté války (1618-48) zámek i město patřily Habsburkům, přesto to úděl obyvatel nijak neulehčilo. Zničeny byly mnohé rybníky, samotné město zasáhl požár, dlouhé obléhání i mor, zařízení zámku bylo rozkradeno vojáky, zachránil se pouze rožmberský archiv.
O zlepšení stavu se postarali až Schwarzenberkové, kteří jej po roce 1660 obohatili barokními dostavbami na vnějším nádvoří, kde přestavěli švamberskou protestantskou modlitebnu na úřednický dům a na nádvoří nechali zřídit kašnu se schwarzenberskou heraldickou figurou – havranem, klovajícím do hlavy mrtvého Turka – který byl k rodovému erbu přidán na paměť vítězství Adolfa Schwarzenberka nad Turky u Rábu z roku 1712. Dvoupatrová čtyřkřídlá budova má třípatrovou hranolovou věž. Nad vstupním portálem je rožmberský znak a malba od T. Třebochovského z r. 1608. Rod Schwarzenberků zde střídavě žil do 20. let 20. století, kdy jim byla většina třeboňského panství postátněna v tzv. první pozemkové reformě a zámek se dále využíval k ubytování letních hostů (na starost toto měla Schwarzenberská inventární komise. Za 2. světové války jej pak zabralo gestapo. Po válce v roce 1948 byl třeboňský zámek zestátněn.
Větší část třeboňského zámku dnes zaujímají depozitáře Státního oblastního archivu, jehož jádro, rožmberský archiv, jeden z nejcennějších šlechtických archivů u nás, přišel do Třeboně s Petrem Vokem roku 1602 a je tedy zde nepřetržitě více než 400 let. Řada archiválií je uznána za kulturní památky; nejstarší uložená listina pochází z roku 1184. V současnosti patří Státní zámek Třeboň do správy Památkového ústavu v Českých Budějovicích
(Kontakt: Zámek Třeboň, 379 01 Třeboň, tel.: +420 384 721 193, e-mail: trebon@budejovice.npu.cz).
Návštěvu jedné ze tří prohlídkových tras rozhodně doporučujeme – nejlépe všech tří.

Děkanský a klášterní kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí - je postaven v gotickém stylu, vnitřní vybavení je potom většinou barokní. Poprvé je kostel na tomto místě zmiňován na konci 13. století. Při založení kláštera augustiniánů v roce 1367 byl však starý nevyhovující kostel stržen a znovu vystavěn a to špičkovými staviteli své doby - Parléřovou hutí. Kostel se stal vzorem pro řadu charakteristických dvoulodních kostelů stavěných až do pozdní gotiky po celých jižních Čechách. Na jeho vybavení Rožmberkové rozhodně nešetřili, díla vysoké umělecké hodnoty jsou toho dokladem. Desky z hlavního oltáře, dílo tzv. Mistra Třeboňského, náleží k vrcholným dílům české gotické malby z poslední čtvrtiny 14. století. Dalšími historickými pozoruhodnostmi jsou dvě plastiky ze skupiny Kalvárie a opuková socha Madony z doby kolem 1400, která z uvedených děl jediná zůstala umístěna v kostele.
Generální oprava kláštera i chrámu proběhla v letech 1897-1903, kdy byla regotizována věž kostela, která byla původně po požáru města zakončena barokní bání. Oltáře i většina ostatního zařízení jsou barokní a pocházejí z 1. poloviny 18. století, kazatelna je z roku 1791. Kostel byl několikrát těžce poškozen požárem, nejvíce roku 1781, kdy se zřítila klenba nad kněžištěm a musela být nahrazena barokní.
Kostel sv. Jiljí s vysokou věží je vidět z velké dálky a v rovinatém třeboňském kraji je současně dobrým orientačním bodem pro pěší i cyklistické turisty (více v turistické kapitolce), pro všechny je potom neomylným pomocníkem při určování času, díky jeho zvonům nezmeškáte žádnou schůzku ani třeba prohlídku místního pivovaru. V současné době mohou návštěvníci vstoupit pouze do kostela sv. Jiljí.
Dnešní Augustiniánský klášter, uzavřený areál budov v okruhu městských zdí, byl založen bratry z Rožmberka v roce 1367 pro kanovníky řádu sv. Augustina. Klášter pozitivně poznamenal dějiny města a zařadil se k předním centrům vzdělanosti a umělecké tvorby na českém jihu. Rožmberská nadace byla neobyčejně velkorysá, jmění kanonie však současně rostlo i obratnou hospodářskou politikou a odkazy. Na jižní straně nádvoří, rozkládajícího se před konventem, postavil Petr z Rožmberka dům s kaplí v patře, která svým tělem vybočovala do dvora. Byla zasvěcena sv. Vincenci a je připomínána již v roce 1380. Klášter musel několikrát bojovat o svou existenci. Poprvé byl klášter zrušen Vilémem z Rožmberka roku 1566, údajně pro nepřístojné chování kanovníků. Obnoven byl až v období rekatolizace, jež následovala po bitvě na Bílé hoře, roku 1631. Přes bohatou duchovní činnost byl zrušen v roce 1785 (osvícený syn Marie Terezie Josef II. nechal, v duchu svého osvícenského přesvědčení, zrušit všechny kláštery a duchovní instituce, které neměly v „popisu práce“ užitečné činnosti, jako byla péče o nemocné nebo pedagogická činnost.) Budovy zrušeného kláštera zakoupili Schwarzenberkové a využívali k potřebám svých úředníků. V současné době najdete v rámci klášterních prostor děkanství, část Městského úřadu, loutkové divadlo a jsou zde také soukromé byty.

Třeboň po roce 1848 přechází od v té době celkem poklidného života do období ruchu. Na počátku 50. let došlo k reorganizaci rakouské státní správy a Třeboň se stala okresním městem a tím také sídlem mnoha úřadů. K intenzivnějšímu rozkvětu města přispěla výstavba železnice z Veselí nad Lužnicí do Českých Velenic (otevřena 1871). Jediným směrem, kam se město mohlo trochu rozpínat, bylo tzv. Budějovické předměstí. V městském sadu, zřízeném na původně silně podmáčeném prostoru, byly vystavěny dvě monumentální budovy obecné a měšťanské školy (1889, byly určeny pro chlapce – dívčí byla v klášteře) a gymnázia (1905-6) a ve dvacátých letech začala výstavba domků, jako zárodek budoucí vilové čtvrti, opět v náročném terénu bývalého rybníka, zvaného Benýdek. Další výstavba začala vznikat východně od centra Třeboně na tzv. Kopečku. Zde byla také v r. 1909 postavena městská vodárna podle projektu Jana Kotěry.

Rybníkářství
Zejména ve 2. pol. 16. století prožívá Třeboň doby velkého rozmachu spojeného s rozvojem rybníkářství v režii majitelů panství - Rožmberků (první rybníky byly zakládány v jižních Čechách již během druhé poloviny 14. století, nejstaršími jsou potom pravděpodobně dva Dvořiště a Bošilecký). Nejstarším profesionálním rybníkářem byl Štěpánek Netolický, nejvyšší porybný pánů z Rožmberka, zakladatel soustavy vzájemně propojených rybníků v Třeboňské pánvi, který žil v letech 1460-1539. Tento původně lesní adjunkt se vyučil při stavbách velkých rybníků jakými byly a jsou Velký Tisý či Kaňov, své zkušenosti později uplatnil při stavbách dalších rybníků - Opatovického, Horusického a Záblatského, nejpozoruhodnějším dílem je ale jeho tzv. „Zlatá stoka“ (1508-1518), která završila smysl celé jeho činnosti. Díky tomuto 45,5 km dlouhému umělému vodnímu kanálu, který je pozoruhodný mj. svým minimálním spádem vody na takové délce, mohou totiž od té doby rybníkáři regulovat vodní hladiny v jednotlivých rybnících a dodávat tak do nich „živou“ okysličenou vodu z Lužnice (ta pramení na rakouské straně Novohradských hor) místo kyselé, nevhodné vody z okolních bažin.
Zlatá stoka (i když to nebyl její prvořadý úkol) poháněla několik mlýnů, pil i vodní hamry, sloužila i k plavení palivového dřeva a samozřejmě v neposlední řadě také k rybolovu. Svůj název „Zlatá stoka“ dostala až počátkem 17. století a to právě pro výše popisované klady, které přinášela celému, původně poměrně nehostinnému kraji. Abychom byli úplně přesní, horní část dnešní Zlaté stoky (vede od samoty Pilař u Majdaleny až po Třeboň) v podobě umělého vodního příkopu byla v provozu již ve 14. století –byla jím vedena voda z Lužnice na Třeboň – mj. poháněla dva mlýny a zásobovala původní menší rybníky. Štěpánek Netolický dokázal naplánovat její prodloužení (v některých úsecích stoka teče nad reliéfem okolní krajiny) o dalších 30 km až k Veselí nad Lužnicí a tím podstatně vylepšil její funkčnost. Když se podíváte na mapku celé třeboňské rybniční soustavy (jednu z nich najdete např. po cestě z Třeboně směrem ke Schwarzenberské hrobce) pochopíte jak celý systém funguje – trefně na tento případ pasuje věta jednoho našeho technicky založeného učitele, který hlásal „jeden obrázek za tisíc slov“. Štěpánkova Zlatá stoka ale kolem Třeboně netekla tak jako dnes, obtékala ji místo z východu z druhé strany – ze západu. Do dnešního koryta ji v těchto místech přeložil až Jakub Krčín, když stavěl rybník Svět.
Štěpánek Netolický ale pro Třeboň pracoval i v jiných směrech. Pokud půjdete od rybníka Svět směrem do historického jádra města, a to určitě půjdete několikrát, musíte projít již v dřívější kapitole zmiňovanými dvěma branami - vnější Novohradskou a vnitřní Svinenskou – první vznikla přímo pod jeho dohledem v letech 1525-7, jako součást zdokonalování městského opevnění a druhou, starší, ze 14. století nechal opravit (tyto brány vlastně fungovaly jako „jedna“, a také se jim oběma říkalo Svinenská, mezi nimi původně ležel vodní příkop, vnitřní brána je velmi dlouhá a ve své délce je z obranných důvodů důmyslně zalomená) – o obou konstruktivních činech našeho rybníkáře se dočtete na bronzových tabulkách, přímo na nich umístěných. Současně byla postavena i druhá hradební zeď, druhý příkop a vnější val. Nová vnější zeď byla proložena okrouhlými baštami odkud se dalo dobře pozorovat okolní dění, popř. bránit město – viz obrázek.
V díle Štěpánka Netolického pokračovali Mikuláš Rutard z Malešova (?-1576) a Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535-1604). Jakub Krčín, všeobecně mezi laickou veřejností asi naše nejznámější rybníkářská osobnost, těžil ze zkušeností svých předchůdců a také ze svého výjimečného postavení správce všech rožmberských panství. Jeho největším dílem je rozhodně stavba rybníka pojmenovaného po jeho nadřízených - Rožmberk (1584-1590), pro jehož výstavbu posloužil i původní návrh jeho předchůdce Štěpánka Netolického. Několikakilometrovým přehrazením toku řeky Lužnice v příhodné a neúrodné krajině vznikl Rožmberk - vodní dílo, jež můžeme i dnes z hlediska vodohospodářského nazvat jako nadčasové. Stavba byla stejně velkorysá jako riskantní. Aby chránil zemní hráz této údolní přehrady – rozumějme rybníka Rožmberku, začal Krčín souběžně budovat odlehčovací umělý kanál – 13 kilometrovou tzv. „Novou řeku“, která na čas odváděla vodu z Lužnice do sousední řeky Nežárky a později chránila Rožmberk před povodněmi, na Lužnici velmi častými.
Kromě Rožmberka se podepsal i pod stavbu rybníka Svět, kterému tady původně říkali Nevděk - pro velké problémy při jeho stavbě – hráz se stále hroutila na nevhodném podloží: „Bezedné bahno polykalo naváženou zeminu a kamení fůru za fůrou……...“, píše se v historických dokumentech. Založení velkého rybníka těsně u města ukončilo povodně v této části města, ale za oběť mu padlo tzv. Svinenské předměstí se špitálem a kostelem sv. Alžběty. Rybník byl velmi úrodný, ale vysoká hráz na druhou stranu snížila obranyschopnost města.
Svět byl dokončen v roce 1573. Původně byla jeho hladina vyšší a obsahoval v sobě i sousední rybník Opatovický, později byla ovšem snížena a rybníky byly a jsou dodnes dva. Abyste ani na chvilku nezaváhali, kdo že je architektem rybníka Svět, od toho vás ochrání socha stojícího Jakuba Krčína a to nedaleko od přístaviště lodí, které je v provozu pravidelně od června do září. A na přístaviště lodí narazíte po cestě z náměstí hned po projití dvou třeboňských bran (napřed Svinenské a potom Novohradské) a jedné silnice . Voda z rybníka Svět je odváděna Světskou stokou do rybníka Rožmberk.
Vymřením rodu Rožmberků nastává soumrak rybníkářství na Třeboňsku. Na vině v tomto případě není neschopnost pečovat o rybníky, ale nezájem o ryby a tím jejich klesající cena. K jeho renesanci dochází až v 19. století zásluhou Josefa Šusty (1835–1914), ředitele schwarzenberského velkostatku a zakladatele moderního „polopřirozeného“ způsobu chovu ryb. Šusta zavedl umělé přikrmování ryb a rozšířil chované druhy o síha severního (tzv. marénu). Svými moderními metodami ovlivnil rybníkářství celé střední Evropy. Dost možná, že Štěpánek Netolický a jeho následovníci (Krčín, Rutard a Šusta) zachránili před velkou vodou v srpnu 2002 nejen Národní divadlo, ale i velkou část historického centra, které se podařilo protipovodňovým stěnám ochránit. Studie, kterou vydalo o rok později Hnutí Duha, totiž říká, že povodňová vlna z Lužnice dorazila do Prahy a také následně do Ústí nad Labem o celé tři dny později než největší masa vody ze samotné Vltavy, Otavy a dalších přítoků. Schopnost třeboňské krajiny tak pomohla zbrzdit velké objemy vody rovnající se středně velké přehradě (jenom Svět dokázal zadržet 10 – 11 miliónů m3 vody, přičemž standardní objem nádrže činí 3325 tisíc m3...). A to vše bez velkých škod - ačkoliv se Třeboň v této době stala téměř ostrůvkem uprostřed moře vody, zatopeny byly jen některé nové usedlosti, které nerespektovaly zkušenosti našich předků, kteří věděli, kam až může sahat voda………. Je v této době na nás, abychom stejně tak jako naši osvícení předci zachovali na co největší ploše naší země (kontinentu, zeměkoule) symbiózu mezi hospodářskou činností člověka a přirozeným fungováním ekosystémů, tak jak tomu je právě tady na území Třeboňska. Třeboňsko je chráněnou krajinnou oblastí (CHKO vyhlášena 1979) o nemalé rozloze sedmi set kilometrů čtverečných, kromě již výše zmiňovaných rybníků na jejím území najdete také rašeliniště, lužní lesy a díky tomu i pestrou flóru a faunu. Za ostatní bychom mohli jmenovat některé vzácné vodní ptáky jako třeba ledňáčka říčního nebo vodouše rudonohého, z dravců včelojeda lesního, a také orla mořského. Není tedy ničím překvapujícím, že se v roce 1977 stalo biosférickou reservací UNESCO. Tento titul pomáhal a pomáhá chránit krajinu a řeku Lužnici před účelovým rozvojem průmyslu. Také celý rybniční systém pod označením „Třeboňské rybníkářské dědictví“ se dočkal svého oprávněného ocenění v roce 2003, kdy byl zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO tedy rok poté co byla třeboňská (někdy se nazývá i „Rožmberská“) rybniční soustava vyhlášena za národní kulturní památku vyhláškou Ministerstva kultury ČR. Máte-li zájem dozvědět se o místní přírodě ještě něco více, potom se jistě podívejte na www.stromytrebonska.cz.

Pivovar Regent, známý mezi fanoušky zlatého moku nejen po celé České republice, v současné době úspěšně navazuje na tradici vaření piva v Třeboni - první zmínku o této činnosti z roku 1379 bychom našli v nejstarším rožmberském urbáři.
Panský pivovar původně sídlil na zámku. Současná budova vznikla na místě bývalé rožmberské zbrojnice v 18. století. Pivo se dodnes vaří tradiční technologií za použití výhradně přírodních surovin. Nedílnou součástí je čistočistá voda z 90 metrů hlubokých třeboňských artézských studní. Mezi nejchutnější druhy místního piva Regent patří kvasnicové dvanáctistupňové – samo nepasterované a plné zdravých kvasinek má ale omezenou konzumní trvanlivost. Točí se proto tedy pouze v pivovarské restauraci a pivovarském sklepě, aby to sem nemělo pivo daleko. Obzvláště po obědě přijde rozhodně jedno k chuti (chcete-li se dozvědět o výrobě místního piva trochu více – vřele doporučujeme prohlídku pivovaru s průvodcem – chmelové granule konzumujte pouze po konzultaci s odborným dozorem – jsou hodně hořké….). Milovníci harmonik si přijdou na své každý pátek večer, kdy se na tento nástroj v pivovarské restauraci hraje. Na mapě jej najdete mezi Svinenskou a Novohradskou bránou na Trocnovském nám. 124.

Lázeňství
Třeboň plní v dnešní době i důležitou roli lázeňského města. Lázně občerstvovaly již ve starém Římě, rovněž byly nedílnou součástí Córdobského chalífátu (jak se můžete dočíst v cestovatelském článku o andaluské Córdobě na www.euro26.cz). Lazebny, které vedle očistné funkce plnily i funkci společenskou se postupně objevovaly i u nás. Nejstarší třeboňská zmínka pochází ze 14. století. První lázně využívající jako léčivý zdroj rašelinu těženou v blízkých lesích vznikly v Třeboni koncem 19. století. O jejich vznik se zasloužil učitel Václav Hucek, který v letech 1881-3 vystavěl v těsné blízkosti Zlaté stoky tzv. Bertiny lázně. Léčivá rašelina se využívá pro léčení poruch pohybového aparátu, revmatických a kožních chorob, poúrazových a pooperačních stavů jakož i prostředek na celkovou rekondici těla i mysli. Velký rozvoj lázeňství začal ve druhé polovině 20. století z důvodů nevelké kapacity těch stávajících. Poté co se Třeboň v roce 1960 stala lázeňským městem vznikl projekt výstavby nové lazebny. Ta byla otevřena v roce 1975 pod jménem Aurora a ačkoliv v době vzniku nikdo nepochyboval o původu názvu od střílejícího křižníku, v dnešní době se ovšem její název dává do souvislosti spíše s Aurorou, antickou bohyní ranních červánků. Její výtvarné ztvárnění je také symbolem lázní. Najdete ji na druhé straně města uprostřed parku, který byl zřízen pro rekonvalescenty na břehu rybníka Svět. Dnes patří obě sanatoria, která jsou mj. majetkem města, k vyhledávaným cílům nejen lázeňských pacientů, ale také domácích i zahraničních turistů.

Cyklotrasy a pěšotrasy
Okolí Třeboně se v posledních desetiletích stalo oblíbeným cílem cykloturistů. Zdejší lesorybničná krajina je protkána hustou sítí cyklotras, cesty jsou to sice určeny spíše pro cyklistické začátečníky, ale okolní nádherná krajina vám zdatnějším sportovcům vše vynahradí. Kam se na kole vydáte záleží pouze na vás, třeba směrem k hranici s Rakouskem na Chlum u Třeboně a České Velenice. Zajímavé trasy najdete také směrem na Nové Hrady a Jindřichův Hradec. Z iniciativy Správy CHKO vznikla také tzv. „Cyklistická naučná stezka kolem Třeboně“, která se svými přehledně značenými 39 kilometry patří mezi nejvyhledávanější – podrobněji o trase a jejich 22 zastávkách na www.itrebon.cz – viz „Informační servis pro turisty“ až úplně dole na předposledním řádku v „Tipy na výlety“. Nemáte-li s sebou kolo, můžete podniknout nějaký ten pěší výlet. Z Třeboně - přístavního města rybníka Svět (se svojí rozlohou 210 ha je osmým největším v oblasti) se těchto výletů nabízí opět mnoho. My jsme zvolili ten „obcházející“ - místní mu říkají „Cesta kolem Světa“. Obejít ho ovšem není žádná maličkost – cesta vzhledem k přítomnosti rašelinišť nemapuje přesně obvod rybníka a vede tak i po polních a lesních pěšinách. Výsledná vzdálenost je potom celkem vydatných dvanáct kilometrů s celkem 16 informačními zastávkami, na nichž se dozvíte mnoho zajímavého a věřte i nového o vývoji krajiny Třeboňska jako výsledku dlouholetého, vzájemně prospěšného soužití člověka s okolní přírodou, a tak jako, doufejme, vy v tomto článku o historii a současnosti rybníkářství a lázeňství, o lidové architektuře, o místní vzácné floře, fauně a ekologických vztazích v přírodě. Samostatným výletíkem a nebo součástí toho předchozího se může stát návštěva unikátní stavby - Schwarzenberské hrobky budované na konci 19. století - v letech 1874-1877. Během dvou a půl let stavby se prý prostavělo na 251 tisíc zlatých. Je to více než dvojnásobek částky s kterou Schwarzenberkové počítali. Prostoru kaple, kde se konají v letních měsících koncerty vážné hudby (hrobka není vytápěna), dominuje hlavní oltář, zasvěcený Božskému Vykupiteli, vytvořený sochařem Josefem Pokorným z bílého pískovce, sádry a istrijského mramoru. Vlastní hrobka se nachází pod úrovní terénu i hladiny rybníka Svět. Aby voda z písčité půdy neprosakovala základem stavby, byl okolo stavby zřízen vzduchový kanál, široký 60 cm a hluboký 2 m. Prohlídka objektu je možná pro vás dokonce se slevou na obě varianty KM EURO<26.
Vyrazit se dá ale i kolem Rožmberka a nebo na sever k obci Frahelž v jejímž okolí najdete tzv. „Nadějskou rybniční soustavu“. Proč Nadějskou, protože rybníky v této oblasti nesou názvy jako Láska, Naděje, Skutek, Víra nebo Dobrá vůle. Turistických cílů je tady opravdu dost, ať již jde lovecký zámeček Jemčina, památník Emy Destinové v místě, kam slavná zpěvačka chodila lovit ryby a nebo přírodní písečný přesyp u obce Vlkov nad Lužnicí. Třeboní také prochází tzv. Greenways – Zelené stezky (jedná se současně o název občanského sdružení, které je autorem celého zeleného cykloprojektu) – měří celkem 456 km a vedou z Prahy do Vídně, vyhýbají se rušným silničním tahům, ale na druhou stranu nevynechávají historické ani přírodní zajímavosti. Jedna trasa vede z Jindřichova Hradce přes Třeboň až do Českého Krumlova, druhá vás provede jižní Moravou přes Valtice a Znojmo, Lednici a Mikulov až do hlavního města Rakouska.

Třeboň a kultura
Do Třeboně se ale můžete vydat i za současnou „živou“ kulturou. Někoho z vás třeba přiláká Festival dechových hudeb, jiného Třeboňské kulturní léto (koncerty v Děkanském kostele, na náměstí a v kapli Schwarzenberské hrobky) a nebo Třeboňské divadelní léto (představení divadelních souborů v Divadle J.K. Tyla). Zajímavá je určitě i Krčínova Třeboň (návrat do dob minulých), Čochtanova Třeboň (vodnické slavnosti a trhy), Rybářské slavnosti na konci léta a výlovy rybníků, které lze rozhodně považovat za kulturní události a samozřejmě i Třeboňský advent. Mrkněte na www.itrebon.cz a budete moudřejší.
mk, bk

Slevy poskytované na vaše euro26karty:
* Květinářství Zvonek – svatební zakázky sleva 15%, květiny řezané,
   suché a hrnkové sleva 7%.
* Mladá móda, keramika Wegenkittlová, sleva 10%
* Papírnictví, hračky Wegenkittlová, sleva 20%
* Sklo, porcelán Wegenkittlová, sleva 10%
* SOŠ a SOU Třeboň, 30% sleva na pronájem kurtu na squash
* Stálá expozice a návštěvnické centrum „Třeboňsko a lidé“ nacházející se v rámci   třeboňského zámku – studentské vstupné
* Tomáš Lenc – Květinářství Třeboň, pokojové a řezané květiny, sleva 10%
* Ubytování – Dům u Zlaté stoky, sleva 10%
* WSPK von 1842 AG – pro majitele S-Club konta KM nebo Studentská KM EURO<26   zdarma
* Zámek Třeboň, studentské vstupné