Cestovatelské články

Toledo

TOLEDO

Cestu, o které vám v tomto čísle Kartáče budu vyprávět, jsem absolvovala letos (pro vás asi vloni) v březnu 2005, ale myslím, že poznatky, zkušenosti a zážitky, které jsem tam načerpala, neztratily ze své aktuálnosti ani v této chvíli.

Jak jsem již předeslala, byla půlka března, a jestli si ještě vzpopmínáte, zima byla loni opravdovou královnou. Což ovšem dokazuje i letos (vloni), neboť lyžovat v listopadu, to se jen tak nezažije. Ale vraťme se k našemu povídání takže, zdálo se, že to množství sněhu , které nás všude kolem v té době obklopovalo, snad nikdy neroztaje. Teploty hluboko pod nulou taktéž nenaznačovaly příchod kalendářního jara, a tak už skoro každý z nás začínal, pomalu ale jistě, cítit potřebu sluníčka, tepla, zpívání ptáků, těšil se na rozketlé stromy a teplý vítr. Pamatujete? Já sama měla pocit, že se toho snad nedočkám, proto jsem se rozhodla když nepřicházelo jaro k nám, vydala jsem se já za ním. No byla jsem tam vlastně vyslána na služební cestu, abych nasbírala informace pro tento článek. A kam jinam, než do Španělska! Dvě a půl hodiny letu a z Prahy se rázem ocitnete v úplně jiném světě. Madrid, kam jsem přiletěla, je sice úžasný, ale tam už to znám z minula (a vy jistě také z Kartáče 1/2002 anebo z cestovatelských článků na www.euro26.cz), tak jen přespat v jednom z mnoha hostelů, kde samozřejmě uplatníte i vaši Kartu mládeže EURO<26 a ráno jsem se vlakem vydala dále na jih, do Toleda. 15ti denní zpáteční otevřená jízdenka (tzv. ida y vuelta) vás přijde na 8,18 euro, jednotlivá cesta pak na 5,15 euro a za hodinku a půl (je to jen 75 km) pohodlné jízdy v příjemném čistém vlaku tam člověk je. Jen taková malá poznámka v Madridu je několik nádraží a vlaky do Toleda vyjíždějí z toho, které má název Atocha. Na toledském nádraží mě čeká kolega Luis Alberto z místní pobočky Karty mládeže EURO<26, po španělsku Carnet Joven.

EURO <26 a typická španělská přátelskost a vstřícnost mě ani tentokrát nezklamala, stejně jako počasí, které jsem očekávala. Prostě paráda, sluníčko svítilo a hlavně hřálo tak, že ačkoliv byla půlka března, jak jsem již v úvodu zmínila, lidé tu chodili v krátkých rukávech, tráva se zelenala a stromy kvetly v plné síle. A to se to prý také ještě zpozdilo!!! Vždyť i ve Španělsku byla letos (vloni) krutá zima a v Toledu dokonce sníh, což dokládá i jedna z fotografií a dle slov mého průvodce Luise to tu nepamatovali už hodně dlouho. Ubytovávám se v Albergue Juvenil s názvem “El Castillo de San Servando”, mj. adresář všech cca 200 ubytoven vám rádi ofotíme a pošleme. Z oken tohoto bývalého kláštera, ležícího na vrcholku jednoho z místních kopců, se naskýtá neuvěřitelně okouzlující pohled na kopec protější, kde se nachází převážná část starého města Toleda. Tak mě tak napadá, víte, jak vznikl název Toledo? Území dnešního města během mnoha staletí obývalo několik národů, menšin a náboženství a každý z nich zde něco svého zanechal. První zmínka o městě pochází z doby Římanů, kteří mu říkali Toletum tedy rostoucí vzhůru. Toto období bylo celkově velmi důležité, protože kromě názvu dali v té době Římané městu i chrámy, divadla, obranné zdi, amfiteátr a akvadukt, přičemž do dnešní doby se zachovaly již jen poslední dvě zmíněné památky. Po nadvládě Římanů do města přišly germánské kmeny. Jedni z nich Vizigóti, z Toleda udělali v 6. století své hlavní město, odkud se šířila jejich nadvláda nad celým poloostrovem. Dalším národem, který měl na rozvoj města velice důležitý vliv byli muslimové, kteří sem přišli na počátku VIII. století, přejmenovali ho na Toleitola a zůstali tady něco přes 350 let. Město začíná být nazýváno "Centrem tolerance", a to z toho důvodu, že zde spolu v klidu žily tři kultury a náboženství židovská, muslimská a křesťanská. Období klidného soužití se samozřejmě střídala s časy plnými napětí a konfliktů, nicméně celkově tato doba byla pro město velmi přínosná a zanechala svoje znaky a hodnoty až do doby dnešní. Důležitou roli v těchto "mezikulturních" vztazích hrál kastilský král Alfons VI., který spolu s křesťanstvím přišel do Toleda v r. 1085 a roku 1087 z něj udělal hlavní město Kastilie. Jeho shovívavost k národnostním menšinám umožnila těmto třem významným kulturám žít vedle sebe a přitom si zachovat vlastní identitu. Proto nás ani nepřekvapí např. freska Ježíše uvnitř mešity či arabské nápisy v synagoze.

Významným obdobím bylo též 12. 13. století, kdy zde vznikla slavná "Překladatelská škola", podporovaná dalším výjimečným panovníkem Alfonsem X., zvaným též "El Sabio Moudrý". Díky tehdejší ekonomické síle a za podpory toledského arcibiskupství, učených židů, křesťanů i Arabů si vzala na starost překlad mnoha klasických řeckých i římských děl, napsaných zejména Aristotelem, Hipokratésem atp., které se do Španělska dostaly v ručně psaných kopiích v jazyce arabském. Díky této překladatelské škole se po celé Evropě začaly šířit důležité poznatky z oborů jako např. filosofie, matematika, literatura, astronomie či medicína.

Roku 1519 bylo Karlem I. Toledo prohlášeno za hlavní město španělského království a v témže století dosáhlo největšího rozkvětu, vždyť tam tehdy žilo 70 000 obyvatel, což je číslo, kterého bylo znovu dosaženo až v posledních letech XX. století! Toto příznivé období trvalo až do r. 1561, kdy královský dvůr přestěhoval do Madridu Filip II.. Jedním z důvodů, proč se tak stalo, byly mohutné hradby, které město nejen chránily, ale na druhou stranu mu neumožňovaly dále se rozrůstat. Toledo se tedy stává alespoň sídlem církve ve Španělsku a tento náboženský statut má vlastně dodnes.

Dost bylo ale historie, pojďme se raději podívat po místních památkách, což s tím ale vlastně také souvisí˘. V současné době je v Toledu více než stovka objektů, které můžeme označit za památné. Mezi nimi, na jednom z předních míst, bude bezpochyby místní KATEDRÁLA. Stojí uprostřed historické části města, na místě původního kostela a mešity a směřují k ní všechny hlavní ulice. Stavět se začala roku 1226 na podnět tehdejšího arcibiskupa Jiméneze de Rada, za vlády Fernanda III., dokončena byla ale až rok po objevení Ameriky 1493. Je to nejzajímavější, ale zároveň inejvětší španělská katedrála postavená v období gotiky. Je pětilodní a její rozloha dosahuje 140 x 130m. Obdivovat uvnitř můžeme velkou sbírku obrazů s podobiznami nejen všech toledských arcibiskupů, ale i díla Goyi či van Dycka. Typickou dominantou v panoramatu města je také hrad ALCÁZAR. Doba jeho vzniku spadá do období III. století, kdy býval palácem Římanů, poté se stal sídlem a pevností Vizigótů, ještě později sídlem kastilských panovníků a po přesunu dvora do Madridu sloužil alespoň jako státní vězení. V průběhu staletí několikrát vyhořel a často byl přestavován, což dokládají i jeho fasády jižní je barokní, západní renesanční a východní středověká. Dnes zde můžete shlédnout expozice vojenského musea. Další kulturní památkou, která jistě stojí za zmínku a kde najdete sbírku děl malíře El Greca, je MUSEO DE SANTA CRUZ. Jeho nejvýznamnější obraz "El Entierro del Seňor de Orgaz" se však nachází na jiném posvátném místě, v kostele SANTO TOMÉ. Tento malíř tu zanechal pevné stopy, které spolu se stylovým nábytkem a předměty doby, kdy zde žil, můžete vidět v jeho domě a museu CASA MUSEO DE EL GRECO v židovské čtvrti, tzv. JUDERÍI. Tady si dovolíme připojit možná trochu zbytečnou poznámku nezapomínejte v kapse své euro26karty. Kromě musea je tato část města hojně navštěvována i kvůli dvěma nejvýznamnějším synagogám. Starší z nich, SANTA MARÍA LA BLANCA z 12. století, je ukázkou nádherného muderajského slohu. Mladší, nesoucí název SINAGOGA DE EL TRÁNSITO pak pochází ze století 14. a dnes je z ní museum Sefardských Židů, mapující jejich život na Pyrenejském poloostrově.

Jak už jsem psala v úvodu této "procházky po památkách Toleda" je jich tu kolem stovky, ale nebojte, všechny je zde vyjmenovávat nebudu, ty o kterých jste právě četli, byly nejvýznamnější ˘. Možná ještě klášter SAN JUAN DE LOS RETES a vstupní brána BISAGRA stojí za zmínku, ty ostatní už musíte objevit sami. A žádný strach, v té spleti úzkých toledských uliček se jistě neztratíte, ba naopak, v létě tady najdete příjemný stín a navíc zde potkáte spoustu starších vlídných místních obyvatel, kteří vám o městě velmi rádi porozpráví˘. A když budete přemýšlet o typických dárcích pro své blízké, jistě nic nezkazíte místním vynikajícím marcipánem či keramickými kachlíky, které zde mají v každém krámku. Ale aby nedošlo k nedorozumnění a vy si nemysleli, že Toledo je jen "staré" město. Samozřejmě je zde i novodobá část města, se sídlišti, průmyslem, moderní architekturou, obchody, jsou zde školy, hřiště, prostě vše, co k současným velkým městům patří. Ale Toledo má navíc ještě štěstí právě v tom, co jsme si právě ukázali, že má i tu starobylou část, kde stoprocentně zapomenete na každodenní povinnosti a starosti, necháte se pohltit a budete nasávat tu příjemnou atmosférou dávných dob, která tu na vás ze všech stran dýchá. Tak šťastnou cestu nahoru, vždyť už víme, že je to město co rostlo vzhůru˘! mch