Cestovatelské články

Rakousko

Rakousko pro čtyři roční období aneb Příjemné ubytování v Jugend & Familiengästehäuser

Rakousko náš jižní soused, před rokem 1989 země pro většinu z nás zapovězená, kterou jsme mohli na dohled pozorovat pouze například z vlaku na trati číslo 250 z Břeclavi do Bratislavy …….(a nebo i po cestě v opačném směru). V prosinci 1989 se Rakousko, konkrétně Vídeň stala prvním cílem desetitisíců z nás, kteří si chtěli na vlastní kůži i oči vyzkoušet, že opravdu lze pouze na pas vyjet mimo přesně vymezený bývalý socialistický prostor. Ještě dnes si dobře pamatujeme frontu zájemců (čekajících na symbolický šilinkový příděl), táhnoucí se podél České národní banky v ulici na Příkopech v Praze - obdobně tomu jistě bylo i v dalších městech Československa.
Postupem času se Rakousko proměnilo v zemi přes kterou jezdí hlavně v létě většina Čechů, Moravanů a Slezanů do Chorvatska, Slovinska popř. Itálie. Naopak v zimě se stává cílovou stanicí příznivců zimních sportů. Celoročně je potom devět rakouských spolkových zemí metou našich turistů, kteří navštěvují historická, pěkně opečovávaná města a městečka, šplhají po místních kopečcích i horách a nebo těch, kteří nasadí cyklistickou helmu a brázdí na svých dvoukolých miláčcích místní kraje, přičemž dýchají ve většině případů čistý alpský vzduch a obdivují málo dotčenou přírodu. Ne náhodou má Rakousko na svých 1, 2, 5 eurocentových mincích přírodní motivy (přesněji řečeno květinovou sérii - hořec, protěž a prvosenka lysá) upozorňující jejich uživatele na nutnou ochranu životního prostředí, která je v současné době aktuálnější více než kdy jindy. Takže již víme, kdy asi do Rakouska jezdíme. Malinko složitější je to někdy s tím, kde za rozumnou sumu složit hlavu. Ceny za ubytování totiž v zemi našich jižních sousedů často začínají na 30ti eurové hranici a to je hlavně pro mladého člověka částka často hraniční. Možná by vám v hledání vhodného nocležiště mohly pomoci ubytovací kapacity společnosti uvedené v nadpisu, tím spíše, že po prokázání se platnou Studentskou KM EURO<26 a nebo KM EURO<26 si můžete za určitých okolností odpočítat 10% z účtované ceny.
Většinu z celkem 30 hostelů Jugend & Familiengästenhäuser najdete ve Štýrsku, zeleném to srdci Rakouska, jsou ale i v Salcbursku, Tyrolsku a jeden dokonce v německém Bavorsku. Když se tak probíráme publikacemi společnosti poznáváme, že její strategie je v lecčems podobná té naší "eurodvacetšesté" - uzavírání přátelství, rušení hranic - něco na způsob naší mezinárodní akce z minulých let "Evropa bez bariér"……….Také je JFGH přibližně stejně stará jako my, některá ubytovací zařízení sice již fungovala od roku 1950, ale teprve v roce 1991 se ustanovila nová společnost, která si dala za cíl podstatně vyšší kvalitu ubytování a současně rozšíření stávajících ubytovacích kapacit. Podrobnější informace o rozmístění jednotlivých JFGH domů najdete na www.jfgh.at.
Abychom nekupovali zajíce v pytli, využili jsme nabídky této společnosti a vypravili se na třídenní poznávací zájezd, jehož cílem bylo mimo jiné pět ubytovacích zařízení Jugend & Familiengästenhäuser, nacházejících se ve spolkové zemi Štýrsko (pro lepší úvodní orientaci - hlavním městem regionu Steirmark je město Graz).
Naší první zastávkou se stal zámek Röthelstein založený opatem Urbanem Weberem v roce 1655 v horách nad městem Admont. Název je odvozen od červeně zbarvené horniny obsahující železnou rudu, která tu je všude kolem. Ubytovacím zařízením se stal (jak se dozvídáme) již v roce 1997, znovuotevřen po rekonstrukci byl potom v červnu letošního roku.
Zámek sloužil od počátku své existence ke společenským účelům, opati se tady setkávali se šlechtici a po odvedené práci společně vydatně hodovali. Röthelstein nikdy nesloužil k vojenským účelům a děla, která byla na zámku umístěna, byla používána jenom k slavnostním salvám. Při prohlídce zámeckého hotelu můžete nahlédnout i do tzv. "černé kuchyně", kde se připravovaly pokrmy přímo před očima a žaludky hodujících. Ke své původní funkci slouží kuchyně i dnes, o čemž svědčí typická vůně v místnosti a prospekty společnosti JFGH.
Cena za ubytovaní ve dvoulůžkovém pokoji je sice vyšší než v ostatních ubytovacích zařízeních, ale kolikrát za život se vám podaří přenocovat na zámku. Na jednu osobu vás spaní se snídaní přijde na 35€. Navíc je vám jako přespávajícím bezplatně k dispozici takovéto pěkné oranžové (no oranžově ho vidíte vlastně pouze na internetu) multifunkční hřiště, jako vidíte na obrázku, naposled na něm před naší návštěvou asi někdo hrál pravděpodobně tenis. Zámek je nově přizpůsoben i konání různých seminářů, popř. různých vzdělávacích a společenských aktivit.
Pokud netoužíte po zámeckém prostředí, můžete "sestoupit dolů" do nedalekého městečka Admont a ubytovat se ve Školní ulici (Schulstraße) 446, v další z JFHkapacit - se snídaní za 25,50€.
Při prohlídce admontského ubytovacího zařízení jsme poznali, že i zde je myšleno na aktivní trávení volného času. Stejnou zkušenost jsme posléze učinili i v dalších dnech - různá sportoviště a relaxační zařízení (např. sauna) jsou běžnou součástí i dalších námi navštívených domů Jugend & Familiengästenhauser: tedy nejen tady v Admontu, ale i v Eisenerzu; v Mariazellerlandu/Sigmundsbergu mají dokonce velkou sportovní halu, do které se vměstnají tři tenisová hřiště, v Mariazellerlandu/St. Sebastianu pro změnu relaxační plavecký bazén.
Jak jsme se dále dozvěděli, součástí ubytovacích zařízení jsou ve většině případů i fotbalová hřiště, ve společenských místnostech najdeme často nejen televizi, ale i veškeré vybavení pro stolní tenis. "Discoprostory" ocení pro změnu jistě účastníci školních kurzů a letních táborů. Dalším společným prvkem jednotlivých "mládežnických a rodinných domů" jsou plastové koše s různobarevnými označeními upozorňujícími jaký že, ve většině případů, recyklovatelný odpad má končit v jeho útrobách. Kromě již u nás známých zhodnocující takto Rakušané i biologický odpad a hliníkové obaly od "plechovkových" nápojů či různých dobrot - srdce ekologa opravdu plesá.
Ale vraťme se do historického Admontu. Místní klášter založený Benediktiny (sv. Benedikt žil v letech 480-543 a je tím po kom mniši pojmenovali svůj řád) v roce 1074 zapříčinil, že se městečko od té doby stalo kulturním, duchovním a společenským centrem celé oblasti. Motto Benediktinů "Ora et labora - modli se a pracuj" je rozhodně následováníhodné. Duchovní kláštera Admont se nestarali vždy pouze o sebe, ale jako správní misionáři pečovali o duše místních sedláků, horníků a dřevorubců. V současné době naplňují toto své bohulibé poslání například tím, že se starají o ústav sociální péče, v klášterním gymnáziu pak studuje více než 700 chlapců a dívek. Hospodářské podniky kláštera zaměstnávají celkem 1000 místních obyvatel. O všem se můžete podrobněji dozvědět v místní knihovně - mj. prý největší klášterní na světě. Její návštěvu vřele doporučujeme, dozvíte se opravdu mnoho zajímavých historických informací, a také například to, že současně nejstaršímu mnichovi je 83 let a nejmladšímu 24, což je jistě dobrý signál pro budoucnost řádu. Když vás bude hodně najednou dostanete i množstevní slevu a nebo jinak slevu na KM EURO<26.
Jeden komplex s knihovnou tvoří soukromé Národopisné muzeum otevřené v roce 2003. Jaké bylo pro nás bylo milé překvapení, když jsme se zde dozvěděli, že některé zoologické exponáty byly dovezeny naším cestovatelem Emilem Holubem (*1847). Ten podnikl do Afriky několik často komplikovaných cest, z té první poslal své sbírky svému příteli Vojtěchu Náprstkovi. Své další sbírky nabídl Národnímu muzeu v Praze, které je ale odmítlo. To se cestovatele logicky dotklo a odstěhoval se do Vídně. Ve Vídni také později v roce 1902 zemřel. Nebýt možná tohoto odmítnutí, neměli by dnes v Admontu tak zajímavou výstavu. Po prohlídce obou expozicí se můžete vrhnout do poznávání krásného okolí, nedaleko odtud směrem východním se totiž nachází Národní park Gesäuse (v Rakousku mají národních parků celkem šest) s nejvyšším vrcholem G. Buchstein 2251 m. Pohled dokola kolem je úchvatný, o přírodu se tady pečuje na jedničku. NP Gesäuse tvoří celkem šest osad, informační centrum sídlí v největší z nich v "našem" Admontu na Hauptstraße 35 (i když A. neleží přímo v centru NP). Více na www.nationalpark.co.at a to i v češtině. Místní obyvatelé dobře vědí v jaké historické, kulturní a moderní, civilizací takřka nedotčené přírodní lokalitě, přebývají. Současně ale jdou s dobou a nabízejí k přírodě ohleduplným horolezcům a turistům návštěvu svých klenotů v rámci NP Gesäuse, kulturním nadšencům potom prohlídku knihovny a muzea. Je to logické, peníze přišedší z této "kprostředíohleduplné" turistiky přinášejí do regionu důležité investice, které v zápětí nacházejí svoje uplatnění v regionu. To, že se to v Rakousku myslí s ochranou životního prostředí opravdu vážně, svědčí i nově založená Obecná škola Národního parku Gesäuse Hieflau, jejíž hlavním cílem je mezi mládeží vzbudit porozumění pro základy ekologie a přiblížit jí záměry ochrany přírody (pěkný počin).
Po vysokohorském pokochání nabíráme směr Eisenerz, kde se nachází další skoro celý dřevem obložený JFGH dům. Je to tady prima, zvláště, když se dozvídáme, že není ničím neobvyklým i sedmimetrová sněhová pokrývka. V nedalekém okolí najdete dvě lyžařská centra a také dvě dvoutisícovky.
Čas kvapí a na nás čeká cíl dnešní cesty v podobě našeho dočasného útočiště v Mariazellerland/St. Sebastianu, kam dojíždíme kolem deváté a po ubytování zbývá tedy ještě trochu času na prostudování dalších prospektů JFGH, abychom byli náležitě v obraze. A z materiálů se dozvídáme další podrobnosti jako např., že cílovou skupinou pro ubytování ve skupině domů Jugend & Familiengästenhauser jsou všichni lidé, některé objekty jsou komornější s kapacitou kolem 80 lůžek, jako např. námi navštívený Röthelstein nebo Grundelsee a proto jsou vyhledávané hlavně rodinami s dětmi. Kapacita dalších ubytovacích zařízení, např. Kaprun, Bad Aussee nebo Eisenerz je větší - pohybuje se kolem 150 lůžek, čímž přímo vybízí pro pořádání letních táborů, popř. škol v přírodě. Velkou výhodou je možnost objednání si i nedrahé plné penze či polopenze - večeře přijde na 7, oběd na 8 €, přičemž nabídka je opravdu pestrá, což můžeme potvrdit z osobní zkušenosti (polévka, hlavní jídlo, moučník a ovoce). Jelikož se celá síť JFGH domů dynamicky rozvíjí (většina z nich prošla nedávnou rekonstrukcí), ubytování je opravdu moderní.
Vesměs se jedná se o 2-5-ti lůžkové pokoje s vlastní sprchou a WC. Dřevo je přítomno na pokojích, chodbách, v jídelnách, tělocvičnách, dřevem je obložena i část domů zvenčí. Ničím neobvyklým není i internetové vybavení, jehož využití přijde uživatele za 20 minut na cca € 1,50. Většina domů podporuje ubytování pro vozíčkáře - jim se vychází vstříc zcela přístupným vchodem do domu a současně výtahem uvnitř. Na pokoji potom pomáhá speciálně upravené sociální zařízení se sprchou. Takto vybavená ubytovací zařízení plně vyhovují potřebám tělesně handicapovaných. A když k těmto všem líčeným přednostem přidáte ještě to, že v blízkosti některých ubytoven najdete sjezdovky většinou s 10% slevou na vaše Karty mládeže EURO<26, stojí štýrská návštěva jistě zato. Mezi poskytující slevu patří např. lyžařská střediska v Saalbachu a Hinterglemmu (jsou hned vedle sebe), Insbrucku, Zell am See a nebo v Mariazellu. Více informací o poskytovaných slevách a výhodách najdete na www.euro26.at - klikejte postupně na vorteile a hned potom na österreich . O tom, že návštěva místního regionu je ale vhodná v kterékoliv roční době, jsme se přesvědčili i následujícího dne. Hned po syté a zdravé snídani - výběr byl opravdu velký a chutný (žádný suchar, kousek másla, marmeláda a trochu slabého kafe, popř. čaje jak tomu někdy někde bývá) jsme se přesunuli do nedalekého městečka Mariazell - největšího poutního místa Rakouska. Mariazell - klimatické lázně a středisko zimních sportů i rekreace v jednom bylo podle legendy, kterou uvádíme o kousek níže, založeno pravděpodobně 21.12.1157.
Místní, co se stavebního slohu týká tolerantní svou kombinací (střední skoro 90 metrová věž je postavena ve stylu gotickém, obě krajní 60 metrové věže potom ve stylu barokním) kostel je nejslavnější mariánskou svatyní ve střední Evropě a současně duchovním i náboženským střediskem katolických národů Dunajského prostoru. Slibovaná legenda vypráví o vzniku poutního místa takto:
Opat Otker z benediktinského kláštera St. Lambrecht vyslal v roce 1157 mnicha jménem Magnus do okolí dnešního Mariazell, které klášteru náleželo. Mnich Magnus měl pečovat o duchovní život tamních obyvatel. S dovolením opata si na svou cestu vzal sošku Panny Marie z lipového dřeva. Večer 21.12. roku 1157 mu cestu zatarasil skalní blok. Magnus se obrátil s modlitbou k Panně Marii, na jejíž přímluvu se skála rozestoupila a on mohl pokračovat v cestě. Když dorazil k cíli, postavil sošku Madony na pařez a vybudoval si celu (německy Zelle), která mu sloužila zároveň jako kaple i jako přístřeší. "Maria v cele" dala místu název a stala se vyhledávaným cílem poutníků, protože motlitby k ní pomáhaly léčit nemocné. Poutníci přicházeli do zázračné kaple nacházející se ve středu místního kostela k dřevěné soše Panny Marie z 12. století. Kolem roku 1200 jeden z vyléčených - moravský hrabě Jindřich Vladislav nechal zbudovat první kostel "Mater Gentium Slavorum" - jako dík za uzdravení z těžké nemoci.
Další vývoj prodělal kostel v Mariazell v době uherského krále Ludvíka Velkého, který dal v roce 1370 postavit dodnes zachovanou kapli, jako poděkování za vítězství nad nepřáteli křesťanské víry na východě. Kolem roku 1400 jsou zmiňovány obchody, v nichž si poutníci mohli kupovat votivní předměty a kolem poloviny tisíciletí je již Mariazell známé jako mezinárodní poutní místo. Poutníci přicházeli na toto mariánské poutní místo ve Štýrsku z Bavorska, Čech a Moravy, Francie, Itálie, Chorvatska, Polska, Německa a Švýcarska. Největší počet poutníků přicházel především z Rakouska a Maďarska. Nový rozkvět zaznamenává Mariazell v době baroka a stává se jakýmsi centrálním poutním místem Podunajské monarchie a Habsburského domu a součástí významné duchovní tradice a duše národů střední Evropy. Dosavadní gotický chrám už nestačil přívalu poutníků, a proto se opat Benedikt Pierin, opět z nám již známého benediktinského kláštera St. Lambrecht, do jehož působnosti poutní místo stále náleželo, rozhodl zahájit mohutnou přestavbu v barokním stylu (1644-1683). Výsledky přestavby jsou patrné v podobě poutní svatyně dodnes. V roce 1948 byl Mariazell povýšen na město, za což vděčí především svému duchovnímu a kulturnímu významu v rámci nejen Rakouska, ale i celé střední Evropy.
Po pádu tzv. železné opony se opět výrazně zvýšil počet poutníků, kteří tak navazují na generace svých předků, jejichž cílem byla soška Matky Boží, která je od věků nazývána "Magna Mater Austriae", "Mater Gentium Slavorum" a "Mater Hungarorum". Bližší informace nabízí internetová adresa http://www.mariazell.at.
Do tohoto známého poutního místa se nejen chodí pěšky (můžeme potvrdit na základě osobní zkušenosti, že do Mariazell chodí procesí dodnes, to námi zažité bylo ze slovenské Trnavy), autobusem, autem, ale také jezdí na kole, o čemž svědčí cyklistická pouť, kterou semka podnikli v rámci středoevropských katolických v květnu 2004 fandové z naší republiky pod hlavičkou občanského sdružení Orel (křesťanská sportovní organizace), kteří prohlašují "dáváme sportu smysl" a tak se také věrni tomuto svému přesvědčení vydali na cyklistickou cestu za duchovním poutním cílem.
A ještě jedna taková maličkost (no maličkost……….): zvonů mají v Mariazell v Wallfahrtsbasilika (v "Poutní basilice") celkem asi osm - svůj zvon tady má např. Marie, Lambert, Benedikt, Florian, Rupert, Josef. Největším, nejtěžším a pravděpodobně i nejhlasitějším je asi Christ Königsglocke vážící 5702 kg (………takže taková maličkost to zase není).
V Mariazell vás jistě zaujmou také historické domy na náměstí, >kaple sv. Michala ze 13. stol. nebo studně před kostelem s léčivým pramenem….. Díky velkému odbytu se přímo nabízí výroba svíček a my měli to štěstí díky prohlídce, organizované místním informačním centrem, sledovat na místě jakým způsobem svíčky z pravého včelího vosku pod zručnýma rukama vznikají. V městečku mají také palírnu léčivých bylinných žaludečních likérů (Mariazeller Magenlikör) - vyrábějí jich tady několik druhů: sladký (vyhledávaný převážně ženami), středně sladký a potom hořký neobsahující žádný dodávaný cukr (99,99% funkčnost při přejedení, popř. nechutenství zaručena). Receptura je tajná, nějaké bylinky vám tu sice prozradí, ale jejich poměr ani náhodou.
Kdo je spíš na sladké, tomu stačí přejít jenom chodník a může ochutnat pravý mariazellský perník. Vyrábí se, stejně tak jako svíčky a žaludeční likér přímo na místě a jeho složení je také rodinným tajemstvím, dědícím se z generace na generaci. Trochu originální atmosféry můžete načerpat z přiložených obrázků (čtete-li časopis, možná raději mrkněte na barevný internet - www.euro26.cz viz Cestovatelské články) a nebo ještě lépe navštivte toto z mnoha pohledů zajímavé městečko osobně (ty vůně vám prostě nepošleme) a máte k tomu dobrou příležitost - v roce 2007 je tomu přesně 850 let od založení "cely pro panenku Marii".
Mariazell není pouze poutním městem, ale i lyžařským centrem. Směrem vzhůru se z městské výšky 867m dostanete v zaskleněných kabinách zdejší lanovky. V zimě nebude asi tolik času a po výjezdu nahoru zase pojedete asi rychle dolů, ale v jiném ročním období si nenechte ujít na vrcholu hory Bürgeralpe (1267m, www.mariazell-buergeralpe.at) návštěvu Lesnického muzea. Nejen že se v něm dozvíte leccos o historii často nelehkého života v těchto horských oblastech (např. o tom jak se těžilo a následně plavilo dřevo), ale třeba i něco více o rozloze a skladbě současných lesů. A že je to opravdu zajímavé: tak kupříkladu, že na jednoho Rakušana připadá 5000m² lesa, zatímco na jednoho Švýcara 1660m² a na jednoho Němce pouze 1250m² (tato čísla dobře korespondují s citovaným ekologickým zaměřením na začátku článku). A nebo že Rakousko je zalesněno skoro ze 45%, Štýrsko z 59% a okolí Mariazell dokonce z 85%. Dále se dozvíte, že 78,6% zalesnění tvoří lesy jehličnaté (62% smrky, 9,1% borovice, 4,5% modříny a 3% jedle) 18,7% listnaté (9% buky, 2,2% duby a 7,5% různé další) a 2,7% keře pravděpodobně se v jejich případě jedná v převážné většině o vysokohorský výskyt, kde již stromy nerostou.
Pokud je zima můžete si vybrat "jet rychle dolů" po jedné z místních sjezdovek - mají tady černou, červenou i modrou. Vybrat si navíc můžete sjedete-li zpět do Mariazell (a nahoru se vyvezete opět zaskleni) a nebo vydáte-li se do nedalekého St. Sebastianu (když budete ubytováni v místním domě JFGH, tak je to skoro jasné, že tady budete i začínat), odkud cesta nahoru vede sedačkovou lanovkou "Bürgeralpe Nord-West".
Pokud byste chtěli ještě někam výše, můžete si popojet do nedalekého Mitterbachu am Erlaufsee a odtud vyjíždět až na Gemeindealpe (1626m, www.gemeindealpe.at).
Ke krásnému jezeru Erlaufsee (827m) ležícímu 4 km směrem na severovýchod od Mariazell jsme v neděli po snídani vyjeli i my a měli dvě hodiny rozchod. Pětikilometrová procházka kolem něj (jezero měří 1,5 km na délku a 500 metrů na šířku), ale i trochu dále, na svěžím podzimním horském vzduchu byla velice občerstvující a v mnohém poučná. Po cestě jsme nejenom nahlédli do upravovaných zahrad kolem jezera stojících domů, narazili i na horský hausbót a obdivovali bezpočetné jezerní ryby (jezero dosahuje hloubky až 38 metrů), ale současně jsme se přesvědčili o tom, že naše značení turistických cest je bezkonkurenční. Systém značení, které obhospodařuje Klub českých turistů pravděpodobně nemá obdoby, v jinak dokonalém Rakousku se přihodilo, že jsme se na cestu museli optat a byť jsme po cestě nějaké cedulky objevili, jejich stav svědčil o tom že již něco pamatují. Ale alespoň jsme se trochu pocvičili v německém jazyce.
Abyste se v něm mohli procvičit i vy připravili jsme pro vás se společností Jugend & Familien Gästenhäuser soutěž o víkendový pobyt ve Štýrsku. Kdo má zájem o zmiňovanou cenu, nechť nám do 25.3.2007 pošle na naši adresu krátké pojednání o tom jak mu (ne)pomohla Karta mládeže EURO<26 a jaké slevy by mohla svým majitelům nabízet. Z došlých názorů vylosujeme výherce poukazu pro dvě osoby.

*Pokud nejste soutěživé povahy, vězte že od cen, které najdete na www.jfgh.at , si můžete odečíst odečíst 10% v případě že si koupíte tzv. pobyty balíčkové - naleznete je v aktuálních katalozích (možno objednat na 723 803 140). Dále pokud je Vám méně než 19 let a současně využijete dopravy ÖBB - Českých drah máte možnost získat slevu na ubytování 5%. Při předložení této jízdenky a Karty mládeže EURO<26 získáte slevu 5% na ubytování.
*Další varianta velkých úspor na vás čeká při objednávce pobytu během 14 dnů - 3 dny před příjezdem, to potom zaplatíte jen € 16,90 tzv. Smile Price. Je lhostejné pro který z domů Jugend & Familiengästhäuser se rozhodnete. Ceny jsou platné pro osobu a noc včetně snídaně a to od 2 osob. V ceně není zahnuta místní taxa (ta činí 1 € na den a osobu) a služby pro volný čas. Neplatí pro velké skupiny - více info opět na 723 803 140.

Napište nám jak se vám ve Štýrsku, ale i jinde na vašich cestách líbilo.