Cestovatelské články

Banát

Když se řekne Banát, někdo si může pomyslet, že jde o italské Benátky. Některým tento název spíše připomíná nějakou tureckou destinaci. Ani jedno však není pravda.

Banát je totiž oblast v Rumunsku, velká asi jako jižní Morava, která se rozkládá v okolí Dunajské soutěsky na pomezí hranic s Maďarskem a Srbskem.Krajina je tam krásná, původní dubové a bukové lesy, krasové jeskyně, milé kopečky, políčka oraná koněm, louky, Dunaj.

Nadšenci z YMCA (nejstarší a nejrozšířenější mládežnická nezisková organizace na světě postavená na křesťanských základech) tam jezdí za našimi předky. Tedy v pravém slova smyslu za našimi krajany - Čechy, jejichž dědové sem odešli za vidinou lepšího žití někdy kolem roku 1820.Bylo to v období po napoleonských válkách, kdy Evropu sužoval hlad, bída a beznaděj. V plzeňském kraji se tou dobou zjevil muž jménem Gyorgy Magyarly, podnikatel se dřevem, jemuž se podařilo vylákat kolem 3000 Čechů, aby s ním odešli do Rumunska. Nasliboval práci, peníze, lepší vyhlídky. Když tam krajané pěškyJ přišli, naskytl se jim obraz nedotčené krajiny, neprostupných lesů, bez cest, plné nebezpečných zvířat, jeskyní.

Tehdy to krajané nevzdali: začali mýtit, stavěli roubené chalupy, založili vesnice. Sváželi dřevo po Dunaji a celkem slušně se tím začali živit. Po nějaké době se však podnikatel Magyarly ztratil a naslibované nedodržel. Někteří krajané se vrátili do Čech, ale valná většina zůstala. Banát se stal jejich domovem. Založili políčka, začali chovat dobytek, koně, hospodařili tak, jak to uměli z domova. Zpívali plzeňské písničky, mluvili plzeňským nářečím, zachovávali tradiční zvyky, vyprávěli pohádky. S ostatním Rumunskem moc do styku nepřišli díky odlehlosti jejich vesniček. Mezi sebou se mísili, ženili a vdávali.Tak by mohlo vyprávění skončit a my bychom si uchovali příjemnou představu o lidičkách, kteří pasou své kravičky někde na kytičkové louce v Karpatech.Bohužel evoluce se podepsala i na této krajině. Mnoho mužů postupně začalo pracovat v dolech na antracit, protože je jejich hospodářství neuživilo. Ženy se staraly o dům a děti.Během doby se však doly začaly postupně zavírat, došlo k důlnímu neštěstí a lidé byli najednou bez práce. Šance, že se doly znovu otevřou, byla minimální. Krajané se v současné době snaží uživit jak se dá. Někteří brigádničí na stavbách, jiní jezdí na sezónní práce po Rumunsku, mnoho jich odchází do Čech. Doufají, že jim bude v naší vlasti lépe a často je to jejich jediná naděje ke které se upínají.Většina z nich má pouze základní vzdělání, češtinu ovládají písmem velmi špatně a jejich představy brzy narážejí na bariéru nepochopení a pohrdání. Končí tu tedy na periferii měst, v obřích podnicích na pásu nebo na stavbách. Místo krásné chaloupky na ně čeká byt v panelovém domě, který si pronajme třeba několik rodin společně, případně ubytovna. Jejich písničky postupně utichají, jejich pohádky se ztrácejí, jejich a naděje umírá.Vazby na rodinu, přátele, srdečnost s jakou žijí tam se kdesi vytrácí. Proto se některé organizace u nás snaží krajanům humanitárně pomáhat. Je velmi důležité je podpořit k setrvání ve vlasti ve svých vesnicích. To ale nejde bez vidiny, že se uživí.

Proto např. organizace Člověk v tísni podporuje šetrnou turistiku v této oblasti. Krajina a příroda jsou tam i nyní velmi krásné, a pokud se tam turista vydá, podpoří krajany nejen finančně, ale zvedne jim i sebevědomí. Mohou být hrdí, že žijí v tak krásné zemi. Krajané mohou návštěvníky ubytovat, pohostit, provést je po krajině…..Další organizací, kde se daly hlavy dohromady a následně přiložily ruce k dílu je YMCA Brno. Její zaměstnance inspirovala banátská znalost tradičních řemesel, jako je např. filcování z ovčí vlny nebo šití látkových panenek. Dlouho netrvalo a plán jak se rozumnou měrou v Rumunsku angažovat byl na světě.Díky štědrým dárcům, mateřským centrům v ČR i dalším se YMCA podařilo dát dohromady potřebný materiál. Na podzim 2007 vyjelo několik členů YMCA s vidinou 10-ti denního pobytu aniž by jim bylo předem jasné, co je tam čeká. Auto jen úpělo pod tíhou šicích strojů, pytlů s vlnou, a dalších materiálů. Po nesmělých dotazech jestli by ženy krajanky měly zájem o spolupráci při výrobě hraček a tím si přivydělaly na živobytí se podařilo nekontaktovat asi 5 krajanek, které začaly tvořit.Výsledkem spolupráce pak byly první textilní panenky a hračky, které se členům YMCA podařilo převést do Čech a prodat na jarmarcích. Utržené peníze potom poslat nazpět do RumunskaJ.

Není třeba podotýkat, že radost byla nejenom v rámci YMCA, ale hlavně mezi ženami z Banátu, které si tak vyzkoušely že to jde, že mohou vyrábět doma a o jejich pěkné výrobky je zájem.Během roku pracovníci YMCA navštívili Banát ještě asi 4x, v šití se vesele pokračovalo, zdokonalovalo se a v současné době jsou výrobky připraveny k testům – jsou nachystány perfektní obaly a všichni v YMCA i Banátu se těší na distribuci nové ekologické hračky.S členy YMCA podnikli v červnu 2008 do Banátu další cestu i žáci 9.W brněnské waldorfské školy a prožili tam společně nádherný objevný týden, během kterého výprava stihla navštívit 4 ze 6 vesnic. Žáci si hlavně cenili možnosti si v dnešní době prohlédnout si krajinu s těmito nám historicky příbuznými rázovitými lidmi.

V letošním roce YMCA plánuje vyjet za krajany mimo své pravidelné mise také na Velikonoce a tímto bychom moc rádi upozornili na tuto neobyčejnou akci všechny potenciální zájemce z vašich řad.Najděte odvahu s YMCA vyjet za hranice časoprostoru do krajiny, která je prodchnutá předky, přírodou, tradicí a láskou.

Informace získáte také na www.duhovyskritek.cz nebo na www.banat.cz nebo na www.brno.ymca.cz.


Chtěli byste strávit velikonoce u krajanů? Vyražte se spol. YMCA - pozvánka od YMCY.