|
|
Navarra - Pyreneje a býci
Pojedete-li
z Barcelony přes Aragonii dále na severozápad (a nebo přes Toulouse,
Pau směrem na jih), nemůžete minout nevelké staré království, které
si až do dnešních dnů zachovalo část své bohaté historie.
Navarra
sousedí na západě a severozápadě s Baskickem, na jihozápadě s Riojou
(pěstuje se tam celošpanělsky vyhledávané víno), na východě s Aragonem
a na severoseverovýchodě s Francií. Historické území dnešní Navarry
bylo odedávna osídleno Basky, když v 1. stol. př. n. l. přišli Římané.
Ti také pojmenovali podle svého vůdce ("Cneo Pompeyo")
i důležité město - název Pamplona pochází z let 75-74 př.n.l.
Počátkem
5. století přešla tato oblast pod formální svrchovanost království
Vizigótů. Od 6. století začíná do zdejšího prostředí pronikat křesťanství
a během 9. století se toto biskupské město stalo hlavním městem
malého království. Na počátku 10. století Sancho Garcés započal
proces, na konci kterého jeho vnuk Sancho Garcés III učinil z Pamplony
centrum monarchie, které byly podřízeny všechny okolní osady (v
této době to byl nejmocnější stát na Pyrenejském poloostrově). Od
roku 1076 až do roku 1134 vytvořila Navarra společně se sousedním
Aragonem unii.
V roce 1200 ztratila ve prospěch Kastilie álavské hrabství (Alava
je jedna ze tří dnešních provincií Baskicka s hlavním městem Victorií).
V průběhu 13. a 14. století kralovali na navarrském území francouzští
králové - Navarra si ovšem zachovala nezávislou administrativu.
Po vzniku španělského království (1530) nastalo určité uklidnění
zdejší situace.
Severní
část (hlavní město Pau - dnes je Pau hlavním městem francouzského
departamentu Pyréenées Atlantiques) zdědili Bourboni s nástupem
Jindřicha IV navarrského na francouzský trůn tj. v roce 1589.
Spojení severní Navarry s Francií
upevnil Ludvík XIV (1643 - 1715). Automní
postavení Navarry severní (parlament v Pau byl zrušen v r. 1789).
Primera Guerra Carlista (1833-1839) zformovala Navarru do dnešní
podoby "como provincia foral" v roce 1841.
Podnebí
je v rámci Navarry poměrně rozdílné, v severní části poněkud studenější
než by se na Španělsko slušelo, také srážek je více. (Ostatně sami
můžete posoudit, jak se vám líbí sníh v centru města Pamplony ležícího na úpatí Pyrenejí). Na jihu Navarry
vládne teplejší a sušší vnitrozemské podnebí.
Mluví
se zde španělsky, ale také různými dialekty baskičtiny a to hlavně
na severu oblasti při hranicích s Baskickem a Francií. Tento jazyk
se ovšem nepoužívá v takové míře jako v sousedním Baskicku, kde
je baskičtina společně se španělštinou považovaná za úřední jazyk
a tudíž mají oba stejnou důležitost. Pro zajímavost v Navaře se
narodil přední současný světový cyklista Indurain, kvůli kterému
měla slavná Tour de France již druhým rokem cíl jedné z etap v Pamploně,
v tomto kulturním, administrativním a vzdělanostním centru Navarry.
Pamplona
je zajímavé město hned z několika důvodů. Prvním je její poloha,
která vás zaujme okamžitě, když se k ní budete blížit. Je položena
na jednom z rozlehlých kopců, kterých se tu v okolí nachází bezpočet
a které jsou dokladem toho, že Pyreneje nejsou daleko. Poloha města
mimochodem dokumentuje, že v minulosti byla tato komplikovaná dostupnost
zřejmě také jednou ze základních priorit Navařanů. Část starého
města navíc obklopuje důmyslná soustava hradeb (murallas), které
měly v minulosti za úkol znepříjemňovat potenciálním útočníkům vstup
do města. Strategičnost polohy města dokreslují i dvě řeky, které
město obtékají. Na severu je to Arga a na jihu Sadar. Postupem času
se město rozšířilo i za původní hradby a tak tu pod kopcem najdete
například i obdobu našich panelových domů a praktická rada také
vlakové nádraží, které na rozdíl od většiny ostatních ve Španělsku
(Barcelona, Zaragoza, Valencie, Victoria nebo Alicante) neleží přímo
ve městě a z kterého to budete mít do historického centra ještě
docela kus cesty. Naštěstí je vám k dispozici městský autobus, který
vás tam za 85 peset doveze.
Dalším
důvodem proč Navarru navštívit je tzv. "encierro" neboli
místní snad v celé Evropě známá fiesta - svátek pamplonského patrona
Svatého Fermína (také proto se někdy používá název "Sanfermines").
Encierro v sobě zahrnuje oficiálnost i lidovost, náboženství i světskou
zábavu (ta nabývá poslední dobou většího rozmachu), staré i nové,
pořádek i zmatek. Každý z vás již jistě o běhu s býky ulicemi Pamplony
něco slyšel nebo ho dokonce viděl. Pokusíme se vám přiblížit tuto
oslavu očima přespolního pozorovatele částečně ovlivněného místními
obyvateli. Býčí zápasy se v Pamloně slaví již od konce 14. století.
Každým rokem od 7. do 14. července přesně v osm hodin ráno (s německou
přesností, jak podotýkají sami Navařané), se blízko Navarrského
muzea na náměstíčku Corrales del gas (plaza del Ayuntamiento - před
místní radnicí) shromáždí účastníci budoucí podívané. Hlavní roli
hraje 6 býků, které navádí a zároveň doprovází až do arény 9 volů
a 16 pastevců. Dalšími aktéry zdejšího představení je blíže neurčitý
počet zdejších mladíků (bílá košile, bílé kalhoty, červený šátek
kolem krku a pasu), kteří jsou připraveni 3 minuty si zazávodit
na 850 metrů dlouhé trase vedoucí úzkými uličkami tohoto středověkého
města. Na tuto dobu se také uzavřou dřevěnýmy plůtky veškeré vedlejší
ulice, za kterými nacházejí své útočiště nejen diváci, ale také
pracovníci červeného kříže - vždy připraveni pomoci. Šance jsou
zdánlivě vyrovnané....až na to, že býci stejně skončí v aréně (Plaza
de toros) jako ti poražení. I mezi Španěli jsou lidé s různým pohledem
nazírání na takovýto druh svátku. Někteří považují tuto "fiestu"
za nepostradatelnou se vším všudy, jiné nezajímá, dalším se líbí
její filosofie - zkouška rychlosti, hbitosti, chytrosti, a v neposlední
řadě odvahy nutné k překonávání existujícího strachu srovnatelného
například s tím při horolezení, který je následovně vystřídán překrásným
pocitem uspokojení po zdolání daného cíle.
Rozdíl
mezi býky (většinou váží více než 600 kg), kteří jsou k bojovnosti
poměrně lehce vyprovokovatelní a voly, jež si svou trať v podstatě
jenom odběhnou a záměrně nikoho nepronásledují (nezaviněný střet
s některým neopatrným mladíkem ovšem není vyloučen), je zřejmý.
Všichni
lidé, kteří se ve městě během 204 hodin setkají žertují, rámusí,
tančí, modlí se, hýří, zpívají... Během této fiesty nestačí být
pouhým divákem (a to neplatí pouze o San Fermínu, ale o všech, kterých
se ve Španělsku během roku koná obrovské množství) i přespolní se
tu hned cítí jako doma.
Pro
přesnost je nutno podotknout, že počátek celého svátku je stanoven
na pravé poledne 6. 7. a konec na půlnoc 14. 7. Během těchto devíti
dnů zde probíhají i jiné kulturní akce i vystoupení pozvaných zahraničních
lidových souborů. Pro zajímavost letos navštívil hlavní město Navarry
se svým programem na základě španělského pozvání i slovácký folklórní soubor Vlčnovjan,
který již někteří z vás určitě znají ze slavností vlčnovské jízdy králů, která
se na Uherskobrodsku koná každou poslední květnovou sobotu a neděli.
Tato
fiesta již zdaleka není pouze navarrskou - španělskou záležitostí.
Do Pamplony přijíždí každoročně velké množství cizinců, někteří
možná i s knížkou Ernsta Hemingwaye, který v roce 1926 vydal novelu
"Slunce také vychází" nebo chcete-li prostě "Fiesta",
která se stala jakousi biblí cizinců (hlavně Američanů ?) tohoto
významného svátku. Další navarrskou - pamplonskou specialitou je
místní kuchyně, ve které se dohromady spojují francouzský, baskický
a španělský vliv. Nevyhybají se tu artyčokům, lanýžům, rybám ani
houbám. K jídlu se zde pije již
zmiňované víno z nedaleké Rioji, přijde tu levněji než stejné množství
místního piva.
Auta
z Navarry poznáte snadno, jednotným označením NA se liší od ostatních
autonomních oblastí Španělska, kde mají auta značku města popř.
oblasti, ze které pochází. Jsou také záměrně menší, aby mohly lépe
projíždět po místních úžších ulicích.
Navarra
stejně tak jako všechny předcházející autonomní oblasti Španělska
má svůj na Kartu mládeže fungující systém slev. Ten navarrský je
zajímavý tím, že ač je španělský, nacházejí se v něm i slevy na
lyžování. Na druhou stranu, kdybyste se chtěli přímo v Navaře vykoupat
v moři, máte smůlu, protože to je od jejich severních hranic vzdáleno cca 10 km a zajet za ním musíte do sousedního
Baskicka, popř. do Francie.
Na
celkové ploše 10 500 km2 žije něco kolem 550 000 obyvatel a Kartu
mládeže tu vlastní něco kolem 20 % mladých lidí. Mezi nejvyhledávanější
slevy tu opět patří o 20 % levnější doprava vlakem, možnost výhodnějšího
ubytování v některém z levných mládežnických ubytoven nebo nákup
čehokoli se slevou na Kartu mládeže. (týká se to hlavně Pamplony,
ve které se většina slev nachází a kde zaroveň žije skoro polovina
všech obyvatel).
V
Pamploně je zajímavé "Museo de Navarra", má tři patra
a v každém z nich najdete něco zajímavého. Z přízemí, kde jsou vystaveny
artefakty dokumentující prvopočátky života na území dnešní Navarry
- Pamplony, se směrem nahoru budete moci seznámit s uměleckou tvorbou
středověku, renesance, baroka až po současné umění malířské či sochařské.
Na rozdíl od některých dalších, které jsou pro návštěvníky zdarma,
zde musíte platit. Dobrá zpráva : po prokázání se Kartou mládeže
dostanete slevu a tak prohlídka této rozlehlé budovy přijde na pouhých
165 Peset, což na Španělsko není opravdu mnoho. (Ještě pro zajímavost
- také v navarrském muzeu můžete od druhé poloviny září až do konce
tohoto roku spatřit výstavu pořádanou u příležitosti 250.výročí
narození slavného španělského malíře Goyi. Výstavy se ale konají
ve všech španělských autonomních oblastech. Takže budete-li směřovat
ještě nyní v prosinci někam do Španělska, máte možnost vidět některou
tuto zajímavou expozici).
Pokud
byste chtěli navštívit místní planetárium, které se nachází v západní
části města (Calle Sancho Ramirez) ušetříte s Kartou mládeže 33 %.
Staré
město je protkané množstvím úzkých uliček (kupodivu ne všechny domy
v nich jsou opravené a upravené) se spoustou obchodů všeho druhu.
Při pozornější prohlídce tu také můžete najít obchody, kde sice
nekoupíte vše za libru jako v Anglii ale dokonce za pouhých 100
peset ! Lidé jsou zde příjemní ostatně jako všude ve Španělsku možná
trochu méně temperamentní než ti na jihu, prodavači a prodavačky
se až na vyjímky usmívají, i kdsyž u nich neutratíte moc.
V
Navaře se ovšem nejen honí býci za lidmi či se dobře jí, dá se tu
také i dobře lyžovat. A kde jinde než v Pyrenejích, které vedle
toho, že tvoří přírodní hranici s Francií plní také i nezastupitelnou
funkci ekologickou. Takové plíce bychom potřebovali mít i u nás
doma hlavně poblíž velkých měst. Vydat se do Pyrenejí na víkend
je pro nás trochu nepraktické, ale proč si nevyjet třeba na celý
týden. Je to sice daleko, ale ne zas tolik. Nachází se zde několik
turistických a zároveň lyžařských center, z kterých bychom mohli
jmenovat alespoň ta důležitější Lesaka, Bera, Elizondo.
Pyreneje
se v Navaře dělí na: Pyreneje západní (occidentales) jsou vcelku
přístupné hory, jejichž vrcholy nejsou tak příkré a ani vysoké -
dosahují výšek od 600 do 1150 metrů. SZ při hranici s Baskickem,
La Charnela central úzký prostor tvořící přechod mezi dvěma velkými
teritorii a Pyreneje orientální - jsou zde strmé a divoké s vrcholy,
jejichž výška se pohybuje od 1 500 až do 2 500 metrů, úzký prostor
mezi nimi vyplňují hluboká říční údolí.
Camino
de Santiago: též se jí někdy říká nejstarší cesta v Evropě pro svou
tisíciletou tradici a kulturní obsah. Symbol statečných Evropanů
spojuje sever Navarry s jihem a východ se západem. Skládá se ze
dvou cest. Jedna vede z Francie přes Pyreneje do Pamplony a dále
pak přes Logroňo až do Santiaga de Compostela, s druhou vedoucí
ze sousední Aragonie se spojují na jihozápad od Pamplony u královnina
most (Puente la Reina).
|