Cestovatelské články

Litva

Litva – blízká, levná, zajímavá

Pro někoho je exotickou výletní destinací Thajsko, pro jiného Dominikánská republika a pro dalšího třeba Egypt. Ale najdou se i tací, kteří by dali pravou ruku za to vidět místa s tak exotickými názvy jako je Neringa, Palanga nebo Aukštatija. A nemusejí jezdit daleko. Vydejme se proto s nimi a zjistěme, co je tak přitažlivého na zemi, která je středoevropská svým charakterem, a přece má moře, jejích lidech, kteří hovoří nejstarobylejším jazykem v Evropě, a přece mu můžeme trochu rozumět, a tamní kuchyni, která se skládá z těch nejbizarnějších ingrediencí, a přece je nesmírně chutná. Vyrážíme do Litvy.

Peníze
Připravte se na příjemné zjištění, totiž že v Litvě je většinou levněji, případně stejně draho jako u nás. Výjimkou je pivo, které je u nás oproti zbytku světa extrémně levné a které zde tak jako ve zbytku střední a východní Evropy platí daň za svou vzrůstající popularitu. Nevídáno, ale třeba v Litvě, Polsku či na Ukrajině je dnes pivo módní záležitostí a vodku pijou jen sprostí venkované... V Litvě se platí lity, přičemž 1 litas = 10 korun. Naši měnu mají ve většině směnáren, doporučuje se měnit raději v bankách, než soukromých směnárnách, a to z důvodu bezpečnosti. Osobně bych těmto radám nepřikládal takovou důležitost a raději zvolil výhodnější kurs u soukromníků, protože Američana klidně, ale Čecha jen tak někdo nenachytá. Opatrnějším z vás ale lze doporučit třeba síť bank Hansa.

Kostel sv. Jana na nádvoří starobylé Vilniuské univerzity

Vilnius
Hlavním a největším městem Litvy je půlmilionový Vilnius a neprohloupíte, když začnete své putování po Litvě právě tady. Je zde několik pamětihodností, které nesmíte minout, a taky se tak nestane, protože ve Vilniusu je všechno blízko. Dominantou města je pevnost velkoknížete Gediminase, což je věž tyčící se na kopci nad centrem. Z ní se vám otevře krásný výhled na městské panorama - Vilnius je podobně jako Praha vystavěn na kopcích a tak je na co se dívat. Nad areálem starobylé Vilniuské univerzity, se tyčí věže kostela sv. Jana, nedaleko od něj se nachází nádherný, už opravdu hodně pozdně gotický kostel sv. Anny a na opačné straně trčí jako jehla vysoká televizní věž, kterou údajně o Vánocích Vilniuští nazdobí do podoby obřího vánočního stromečku. Pokud jste unaveni z celodenního prohlížení památek, není nic snazšího než si zajít do jedné z nesčetných hospůdek či barů na starém městě. Litevci mají dobré pivo a jsou na to patřičně pyšní. My zas můžeme být pyšní na to, že pivovarnickou technologii i know-how mají od nás. Čilé obchodní kontakty s Litvou totiž existovaly už za první republiky a v časech budování světlých zítřků pochopitelně pokračovaly. Když už jsme u těch světlých zítřků - Litva získala svoji nezávislost stejně jako Československo roku 1918. Během druhé světové války ji však společně s Lotyšskem a Estonskem obsadil Sovětský svaz a okupoval ji až do roku 1990, kdy Litevci znovu vyhlásili nezávislost. Ke cti jim slouží, že byli první a nastartovali tak proces rozpadu SSSR.

Radnici v Kaunasu, druhém největším městě Litvy, místní přezdívají Bílá labuť.

Budete-li hledat ubytování, stačí se přeptat v jednom z informačních center, ke kterým vás místní poměrně snadno odnavigují. Litva se totiž zhlédla v turistice a její vláda investovala nemalé peníze do propagace své nevelké země. Proto v každém, i tom sebezapadlejším místě, mají informační centrum pro turisty a po počátečním údivu (protože jste zde zřejmě prvními cizinci od spanilých jízd husitů na Balt) vám nabídnou barevné prospekty se spoustou anglického či jiného povídání o tom, jak úžasné věci v okolí můžete shlédnout, včetně fenomenálního železničního mostu z roku 1924 apod. Někdy to působí bizarně, jindy směšně a jindy sympaticky. Litva totiž rozhodně má co nabídnout, ale často se nevyvarujete dojmu, že to místní občas přehánějí. Podobných železničních mostů máte samozřejmě v každé české vsi dvanáct do tuctu a nikoho by nenapadlo vydávat je za pamětihodnost, tady jde však o to upoutat za každou cenu. Na druhou stranu to berte tak, že pocházíte ze země bohaté na památky nejrůznějšího druhů a že na vybudování těch našich krás jsme měli během staletí podstatně víc času a klidu, než Litevci během své strastiplné cesty dějinami, kdy jim - slovy básníka - játra kloval německý orel a na záda funěl ruský medvěd.

Moře
Moře v Litvě je podstatně chladnější než v Chorvatsku, s tím jste ale počítali a plavky si do baťohu přibalili jen jako výraz nezdolného letního optimismu. Ale dobře jste udělali. Ono totiž pokud zrovna nefouká vítr (což se taky může stát), je koupání v Baltském moři docela pohodová záležitost. Na nádherných písčitých plážích táhnoucích se k obzoru už sice dávno nenajdete kousky jantaru, přesto se jedná o drtivou romantiku. Nejznámějším litevským letoviskem je Palanga. Jestliže se ve zbytku Litvy domluvíte bez větších potíží rusky, v Palanze to platí dvojnásob. Městečko je totiž oblíbeným letním resortem pro množství bohatých Rusů, kteří jej okupují po celou sezónu. Chcete-li mít jistotu střechy nad hlavou, musíte si ubytování rezervovat již dlouho dopředu. Ale ani když dorazíte během léta, nemusíte zoufat - ubytování vždycky naleznete v některé z vesniček okolo, prostě to jenom nebudete mít k moři padesát metrů...

Písečné duny zdobí vnitrozemí Kurské kosy

Neringa
Ti, kteří před koupáním upřednostňují poznávání nepoznaného, si nesmějí nechat ujít výlet na Kurskou kosu, úzkého písčitého výběžku v moři, který začaly formovat mořské větry už před nějakými 10 000 lety. Oblast jménem Neringa, jinak také součást světového přírodního dědictví UNESCO, je jednou z nejpůvabnějších přírodních destinací v Evropě - a to říkám nikoliv indoktrinován propagačními brožurami, ale na základě vlastní krásné zkušenosti. Písečné duny, někdy vysoké až 60 metrů, jsou neustále v pohybu a během středověku byli místní obyvatelé nuceni přesouvat svá obydlí z jednoho konce kosy na druhý, protože záludný vítr je vždy po nějaké době začal zasypávat pískem. Pod ním tak skončilo na 14 vesniček, po čase se ale lidé naučili přesuny písku kontrolovat, případně se začali usazovat na závětrné straně kosy. Dnes jsou duny, stejně jako většina Kurské kosy, přírodní rezervací, navštívit je však můžete po úzkém dřevěném chodníčku stoupajícím na vyhlídku, z níž shlédnete celou tu fascinující nádheru Neringy. Borové lesy, písečné duny, moře na jedné i na druhé straně, domečky s typickými modrými ornamenty, čluny houpající se na vlnách - nádhera... Je s podivem, že se tohle úchvatné místo nenachází v katalozích našich cestovních kanceláří. Ale možná je to tak dobře...

Trakai

Vodní hrad v Trakai je nejkrásnějším, byť zřejmě jediným pořádným hradem v Litvě.

Litva nezklame ani milovníky hradů, protože hrad v Trakai je nádherná, skoro pohádková stavba umístěná na ostrově uprostřed jezera. Přestože se jedná o další světovou atrakci a je proto stále v obležení turistů, správný český kastelolog či medievalista si v davu nadšeně fotografujících Japonců lokty rázně zjedná místo a zahloubá se nad krásou tohoto středověkého opevnění. Před dávnými lety se jednalo o sídlo litevských velkoknížat. Jeden z nich, Vytautas, si ze své slavné válečné výpravy na Krym roku 1398 přivedl asi 400 Karaimů, turkických válečníků a blízkých příbuzných Tatarů, které usadil kolem hradu a dal jim za úkol střežit jej jako oko v hlavě. Hrad zde zůstal a Karaimové - světě div se - také. Je jich už o trochu míň a nejsou to zrovna ti, které statečný velkokníže s sebou přivedl, ale daří se jim dobře a vyvářejí pro turisty jako o život své kibiny - masové pirohy.

Kuchyně
Takto jsme se dostali k bizarní, a přece chutné kuchyni zmiňované v úvodu. Litevská kuchyně je vskutku pozoruhodná. Doporučuji dávat si všechno, nebát se toho a neptat se z čeho to je. Samozřejmě ne každý rád k pivu přikusuje uzené prasečí uši s hořčicí, to respektuji. Ne všichni také zajásají nad bramborákem posázeným prasečími paznehty. Ale obří bramborové knedlíky tvarem připomínající vzducholoď (takzvané cepelíny), klobásy plněné bramborem případně vynikající boršč se smetanou a masovými taštičkami jistě potěší žaludek každého Čecha ignorujícího racionální výživu. Pro ty, kteří však upřednostňují jídla zdravější a střídmá, je tu nepřeberné množství jídel připravených z ryb. Delikátní studená jogurtová polévka z herynka, smažený lososí steak či čerstvě uzený úhoř jsou dostupné za velmi příjemné ceny - vždyť moře je tu nedaleko. K jídlu můžete přikusovat výtečný černý chleba a k pití zkuste kvas (tady se mu říká gira), který je velmi sladký, chutný, zdravý a je s podivem, že ho k nám už dávno někdo nezačal dovážet.

Karta mládeže EURO<26
S Kartou mládeže EURO<26 se v Litvě rozhodně neztratíte, spíše naopak. Tvrzení, že je Litva zemí levnou, se totiž střetává s faktem, že se její obyvatelé rozhodli vydělat hlavně na turismu, a proto jsou ceny vstupů do pamětihodností nastaveny úměrně k objemu portmonky německých či japonských návštěvníků. S Kartou mládeže však v drtivé většině získáte poloviční slevu - o něco veseleji tak můžete vystoupat na zastřešený ochoz Gediminasovy pevnosti ve Vilniusu či se projít po hradbách Trakai. Pro cestování po Litvě se pak vyplatí slevy poskytované autobusovou společností Eurolines, s níž se navíc dostanete prakticky všude. Slevy v McDonaldu jsou samozřejmostí a někoho možná potěší 10% sleva v Benettonu na Gediminasově prospektu, hlavní vilniuské třídě. Bylo by možné ještě pokračovat...

Závěr
Litva je na jednu stranu starobylá země s dávnými pohanskými tradicemi, na druhou stranu země mladá, teprve se chvatně rozvíjející. Zanedlouho bude spolu s naší zemí součástí Evropské unie a velice si toho váží. Nás Čechy mají Litevci velice rádi, každý zná Prahu a pochvaluje si české výrobky. My však o Litvě víme pramálo. Přitom není ani daleko, ani nezajímavá, ani drahá. Důvod, proč se do Litvy nejet podívat, prostě neznám.

Tak šťastnou cestu!