Cestovatelské články

Černá Hora

Černá Hora není pro lenochy

Černá Hora, malá balkánská země na východním pobřeží Jaderského moře, je poslední dobou mezi českými turisty stále populárnější. Bohužel se naši krajané zdržují prakticky jen u moře a tráví takřka veškerý čas rácháním na místních mnohdy přeplněných plážích. Cestovatelé s Kartou mládeže EURO<26 však bývají jiného, dobrodružnějšího založení. Těm doporučujeme procestovat celou Černou Horu křížem krážem. Kam se nedostanete stopem, tam vás doveze místní železnice, případně autobusy, protože na obojí mají držitelé Karty mládeže výraznou slevu...

Vlajka Černé Hory Černá Hora, jež začátkem června konečně obnovila svou nezávislost, o kteréžto události bohatě referovala i naše média, je i v evropském průměru velmi malou zemí. Svojí rozlohou 18 812 km2 je o něco menší než Jihomoravský kraj a kraj Vysočina dohromady a počtem obyvatel (asi 640 tisíc) je na tom o něco líp než Jižní Čechy. Tím lépe pro ty, kteří se rozhodnou objevit ji celou. Stačí pár euro (které je zde oficiálním platidlem!), úsměv na tváři a Karta mládeže EURO<26 v kapse.

Ideálním výchozím
Letovisko Herceg Novi bodem pro putování po Černé Hoře je hlavní město Podgorica. Pokud trváte na pobytu u moře, pak asi Bar. Kdo už někdy v Baru byl (a teď opravdu myslím Bar s velkým B), tak se asi zarazí. Proč zrovna tenhle na první pohled průmyslový přístav plný paneláků, když třeba středověká Budva nebo pitoreskní Herceg Novi mají určitě víc turistických lákadel? Hlavně proto, že zde nejsou davy turistů jako v obou zmíněných letoviscích, končí zde železniční trať vedoucí přes Podgorici na sever země, je to odsud podél pobřeží blízko jak na sever do plážového městečka Sutomore, tak na jih do Ulcinje, a navíc i zde najdeme zajímavé římské památky, jakož i největší místní atrakci – stařečka mezi stromy, olivovník starý přes dva tisíce let! V místním hotelu Sidro (což znamená „kotva“) se lze s KM
Most milénia v Podgorici EURO<26 ubytovat s 20% slevou z cen v rozmezí od 15 do 20 euro. Stejně jako u ostatních hotelů i zde platí, že je lepší zjistit si aktuální sezónní ceny předem.

Podívejme se však do Podgorice. Hlavní město, rozkládající se na řece Morači pod horou Goricí (odtud jeho název) je obětí socialistické výstavby, ale žije to v něm (zvláště v noci) a hlavně – odtud je to všude blízko. Zejména když na místním železničním nádraží zjistíte, že máte s KM EURO<26 nárok na 50% slevu na jízdné. Důležité upozornění! Podgorica je oficiálně městem s nejvyšší průměrnou roční teplotou v Evropě, takže pokud byste se chtěli zchladit v bazénu, v plaveckém centru „Morača“ máte s Kartou mládeže EURO<26 slevu 20%.

První výlet, který lze z Podgorice doporučit, je ke Skadarskému jezeru. Jedná se o největší jezero na Balkánu a krásný pohled na něj se otevírá z malebného městečka Virpazaru.
Skadarské jezero Návštěvníci očekávající rozlehlou vodní pláň se budou možná zpočátku divit, že je jeho hladina zakryta lekníny, stačí ale vyšplhat na kopec k místní tvrzi a záhy uvidíte, že zelený porost končí a jezero je velmi rozlehlé. Myslím, že můžete odolat lákání propagačních brožurek a vynechat návštevu nedaleké Rijeky Crnojevića, pro Černohorce možná historicky významného místa, pro našince však nic „extrovního“. Je tam jenom starý kamenný most a vedle něj asi zbrusu nová, sto metrů dlouhá a bílým mramorem vykládaná promenáda, která v okolním prostředí působí jako příslovečná pěst na oko. Na kopci se tu sice tyčí ruiny staré tiskárny z konce 15. století, která prý byla první státní tiskárnou v Evropě, ale jde o údaj, který se dozvíte spíš od místních, než z turistických průvodců. Místo je zanedbané a nelze se k němu dostat jinak než skrz houštiny.

Zato nedaleké Cetinje, to už je jiná káva. Jedná se o historické středisko černohorského království, jakési spirituální centrum země, jehož obyvatelé patří k nejhorlivějším zastáncům nezávislosti země. I zde platí: nečekejte mnoho a budete příjemně překvapeni. Město založil Ivan Crnojević, poslední vladař mocného středověkého státu Zeta, jenž byl předchůdcem dnešní Černé Hory. To, že si vybral údolí obklopené ze všech stran vysokými a rozeklanými horskými štíty, nebylo náhodou. Doufal, že právě odtud se mu nejlépe podaří ubránit zemi proti okolním dobyvatelům. A jeho předpoklady byly správné – Cetinje nikdo nedobyl.

Leč dost historie, vzhůru do centra! Je opravdu malé, ale nabité památkami. Určitě nevynechejte místní klášter neboli manastýr,
Cetinjský monastýr v němž leží ostatky zakladatele města, jenž byl prohlášen za svatého. Ti, kteří nemají dlouhé rukávy či nohavice, si musejí před vstupem do klášterních prostor obléci jakýsi bílý hábit – není slušivý, ale o to zábavněji působí skupinky turistů procházejících se po areálu jako procesí duchů... Malebně působí náměstíčko před palácem krále Nikoly, na kterém stojí malé domky, někdejší rezidence anglického, francouzského, ruského, rakouského, srbského, bulharského a dalších zahraničních velvyslanců – nezapomínejme, že ač maličká, Černá Hora nikdy nebyla celá dobyta Turky a zachovala si svoji nezávislost, a proto byla pro evropské velmoci zajímavým a důležitým spojencem. Někteří sportumilovní západní diplomaté si dokonce nechali ve zahradě své ambasády zřídit tenisový kurt. Za návštěvu také stojí místní Muzeum umění a knížecí rezidence Biljarda neboli Muzeum Petra II. Na jeho nádvoří se nachází prosklený pavilón s obří reliéfní mapou Černé Hory, kterou vytvořili Rakušané pro své vojensko-strategické účely během první světové války. Vojenští odborníci si k práci přizvali i místního sochaře, takže kopce, hory, malované cesty a řeky a mezi nimi rozeseté miniaturní domečky prý nepostrádají uměleckou hodnotu. Nedovedu posoudit, ovšem pravdou je, že když tak kráčíte kolem plasticky a precizně ztvárněnými pohořími, můžete si připadat jako mocný Krakonoš ze znělky nějaké balkánské variace Krkonošských pohádek. Do všech tří objektů – královského paláce a muzeí – máte s KM EURO<26 slevu 50% na vstup, do kláštera je vstup zdarma.

Zmínili jsme, že je Černá Hora zemí maličkou. Pro získání konkrétní představy o jejím místopise doporučuji navštívit prosklený pavilon na nádvoří cetinjské Biljardy, ve kterém se na zemi nalézá obrovská reliéfní mapa Černé Hory. Na ní si lze ověřit, jak je tato země hornatá a že možná není nereálné tvrzení mého domorodého průvodce, totiž kamaráda Ivana, že po „vyžehlení“ této reliéfní mapy by se možná ukázalo, zda Černá Hora není povrchem vlastně mnohem větší než Česká republika. Pravda, dvoutisícových horských velikánů moc nemáme, zato Černohorci asi devět. Takže se na ně vyrazíme podívat.

Černá Hora není jen zemí na koupání. Dá se tu totiž také lézt po horách i kvalitně lyžovat (byť kvalitu si určuje každý sám svými lyžařskými schopnostmi). V lyžařském centru Bjelasica nedaleko Kolašina lze navíc sehnat levné ubytování skoro všude a na denní i sezónní ski-pass máte s KM EURO<26 slevu krásných 30%. Zimní radovánky nabízí národní park Durmitor, tedy alespoň ta jeho část, která není světovou přírodní památkou UNESCO. Lyžování v Černé Hoře má navíc jednu velikou výhodu – budete tam zřejmě jediní Češi. Zajímavé může být vyzkoušet ubytování v ekologické salaši ve vesničce Bardov do, na které máte s Kartou mládeže EURO<26 lákavou slevu 50%. Sám jsem tam sice nebyl, a tak nevím, zda „pravá horská salaš“ není náhodou v dnešním atomovém věku vybavena splachovacích záchodem, satelitní televizí a vysokorychlostním připojením na internet, ale tipuji, že asi ne – a rád si to od vás nechám potvrdit J.

V letní sezóně lze doporučit zejména výlet do národního parku Lovćen nedaleko Cetinje, potažmo výstup na místní Jezerní vrch. Říkám-li výstup, je to trochu nadnesené. Skoro na vrcholek totiž vede asfaltová cesta a posledních pár stovek metrů

Ideálním výchozím
Njegošova socha na Lovćenu je nutno dojít pěšky skrz mramorem vykládaný tunel. Proč? Protože na vrcholku hory se nachází mauzoleum – hrobka a zároveň památník velkého černohorského vládce a básníka Petra II. Petroviće Njegoše. Monumentální socha zadumaného vladaře, odpočívajícího pod křídly horského orla, to vše vyvedeno v černém granitu, je vskutku působivá. Neméně působivý je ale výhled z tohoto vrcholku – za dobrého počasí dohlédnete nejen ke Skadarskému jezeru, do Kotoru, ale na severu zahlédnete i Durmitor a daleko na západě lze – podle slov místních průvodců – v noci spatřit i světla nad italským přístavem Ancona.

Tak mě napadá – chtěli jste někdy vidět Sarajevo a neměli jste na to čas? Pokud jste v Černé Hoře, můžete se podívat na jeho zmenšeninu. Jde o město Pljevlja na severu země u hranic se Srbskem, v němž nalezneme krásné exempláře původní osmanské architektury. Jde zejména o krásnou Husejn-pašovu mešitu, ale ve městě je mnoho dalších islámských památek. Kdo však touží po dnešní orientální atmosféře, měl by se vydat na jih do přímořské Ulcinje...

Přestože jsem se záměrně snažil odlákat vaši pozornost od pobřeží, je mi jasné, že bez moře to nejde. Navíc Ulcinj je pro Středoevropana doslova kulturním zážitkem (jiný by řekl šokem). Město je obýváno převážně Albánci a ve srovnání se zbytkem Černé Hory působí poněkud „balkánštěji“. Což rozhodně není na škodu a nemělo by to být interpretováno jako varování – místní jsou velmi přátelští a malebné křivolaké uličky bezpečné, na turisty si tu velmi potrpí a během letní sezóny je v centru pěkně živo. Návštěvníka na první pohled upoutají nejen nesrozumitelné nápisy, štíhlé minarety, ale také velká pevnost středověkého rodu Balšićů, tyčící se nad mořem. Na jih od města se až k albánským hranicím táhne 13 kilometrů dlouhá písčitá pláž jménem Velika plaža (překladu netřeba). Tu ale příliš nedoporučuji – je totiž totálně přeplněná (zejména kosovskými Albánci, kteří zde masově tráví dovolenou). Proto se podívejme podél pobřeží víc na sever.

Byla by totiž škoda nenavštívit středověkou Budvu a zejména nádherný Kotor. Město Kotor je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a je na něm právem. Jeho krásou bylo v minulosti oslněno mnoho osobností, tak proč ne vy? Rozhodně nesmíte zapomenout vyšplhat se po hradbách až k pevnosti tyčící se nad zálivem, známou Bokou kotorskou. Zespodu to vypadá na pořádný výstup a nebudu vám lhát – taky že je! Ale zvládnout se dá i v plážovém obutí a odměnou vám bude doslova dech beroucí pohled na město, záliv a okolní hory. Stejně jako pohled z Lovćenu je to výhled nezapomenutelný a cesta do Černé Hory by se vám vyplatila už jenom kvůli němu. Po takovém náročném výstupu je dobré doplnit ztracené kalorie – třeba v pizzerii Sara, kde dobrodruhům s KM EURO<26 sleví z ceny pochutin příjemných 20 %. V přístavu stojí za shlédnutí také zajímavé Námořní muzeum (Pomorski muzej), kde máte s Kartou mládeže slevu 50 %.

Je toho mnohem víc, co by se o této krásné a velmi pohostinné zemi dalo napsat, a proto na závěr něco o jejích obyvatelích. Říká se o nich totiž, že jsou velmi líní, dokonce v této vlastnosti soupeří s podobně proslulými obyvateli chorvatské Dalmácie. Černohorci samotní se proti tomuto označení nijak nedurdí, ba naopak, spíš se zasmějí a ochotně přihodí nějaký ten vtip o své příslovečné lenosti. Znáte třeba ten, jak leží Černohorec a Dalmatinec pod fíkovníkem? Zafouká vítr a jeden fík spadne Dalmatinci na hlavu. Dalmatinec říká: – Do háje, proč nemohl spadnout rovnou do pusy! A Černohorec na to: – Ále, kdo by to pak žvýkal...

Vy se ale přesvědčte, že Černá Hora rozhodně není pro lenochy... krv q

Detailnější informace o slevách s KM EURO<26 v Černé Hoře lze získat na adrese:
Ferijalni savez Crne Gore
Bulevar Sv. Petra Cetinjskog 9
Podgorica,

nebo na telefonu: +381 81 225 458,
e-mailové adrese euro26@cg.yu, případně na webu www.euro26.cg.yu.